Ukázky · vymyšlené děti

Ukázky podle věku vašeho dítěte

Obrázková knížka pro 4–5 let a komiksy pro 6–8, 7–9, 9–11 a 12–14 let — úvodní stránky přesně tak, jak je dostanete.

Kolik je vašemu dítěti?

Vyberte věk — ukážeme vám vhodnou ukázku.

Obálka ukázky Rexo a malinký stan (4–5 let)
4–5 let · obrázková knížka — čte rodič

Rexo a malinký stan

Bruno chce ze stanu u jezera vidět světlušky. Přijde bouřka, stan se stěhuje do chatky — a na dveře zaklepe největší dinosaurus v údolí.

Tahle ukázka je zatím v angličtině — bubliny brzy přeložíme. Text každé stránky najdeš přeložený pod obrázkem.

  • Styl: Modelína
  • Ukázka: obálka + 6 z 16 stran
  • Hrdina: Bruno, 5 let (vymyšlený)
Přečíst ukázku

Ukázka — vymyšlené dítě

  1. Obálka: Bruno a malý Pupo před chatkou s malinkým oranžovým stanem; obrovský Rexo vykukuje přes střechu a drží si nad hlavou list.

    Rexo a malinký stan

    Kniha pro Bruna

  2. Bruno a Pupo u jezera s oranžovým stanem; doktor Fosilka ve dveřích chatky ukazuje na bouřkové mraky. U jezera stavěli Bruno a Pupo malinký oranžový stan, protože dnes v noci měly přiletět světlušky. Pupo radostí pípal. Jenže přes kopce se přivalily mraky a doktor Fosilka řekl: „Blíží se bouřka — dnes stan spí u mě v chatce.“ PÍP!

    U jezera stavěli Bruno a Pupo malinký oranžový stan, protože dnes v noci měly přiletět světlušky. Pupo radostí pípal. Jenže přes kopce se přivalily mraky a doktor Fosilka řekl: „Blíží se bouřka — dnes stan spí u mě v chatce.“

    PÍP!

  3. V chatce stojí stan; Bruno má přes oči ostnatou dinosauří kapuci, zatímco okno plní déšť a blesky. Stan teď stál uvnitř chatky. „Světlušky, kde jste?“ šeptal Bruno, ale venku bylo jen hromobití. Bruno si stáhl ostnatou dinosauří kapuci přes oči: „Jsem obrněný dinosaurus, já se nebojím!“ Vtom někdo zaklepal na dveře: ťuk, ťuk. BUM!

    Stan teď stál uvnitř chatky. „Světlušky, kde jste?“ šeptal Bruno, ale venku bylo jen hromobití. Bruno si stáhl ostnatou dinosauří kapuci přes oči: „Jsem obrněný dinosaurus, já se nebojím!“ Vtom někdo zaklepal na dveře: ťuk, ťuk.

    BUM!

  4. Obrovská mokrá Rexova hlava pod listem zaplní dveře; pak mu Bruno něco šeptá. Ve dveřích stál Rexo, největší dinosaurus v údolí, a vešla se do nich jen jeho hlava. „Můžu dál i já, když je hrom ještě větší než já?“ šeptal a třásl se jako želé. Bruno se na něj podíval, odhrnul si kapuci a zašeptal: „Já se taky malililinko bojím — pojď blíž.“ BUM!

    Ve dveřích stál Rexo, největší dinosaurus v údolí, a vešla se do nich jen jeho hlava. „Můžu dál i já, když je hrom ještě větší než já?“ šeptal a třásl se jako želé. Bruno se na něj podíval, odhrnul si kapuci a zašeptal: „Já se taky malililinko bojím — pojď blíž.“

    BUM!

  5. Rexova hlava u stanu, který svítí jako dýně; Bruno ukazuje dva prsty a Pupo pípá. Rexo si schoval záda a ocas pod střechu kůlny na dřevo. Bruno rozsvítil lampičku a stan zazářil jako dýně. „Když to bouchne, počítáme: jedna, dva…“ začal Bruno, ale Pupo mu do toho pípl. „To není tři!“ smál se Rexo. PÍP!

    Rexo si schoval záda a ocas pod střechu kůlny na dřevo. Bruno rozsvítil lampičku a stan zazářil jako dýně. „Když to bouchne, počítáme: jedna, dva…“ začal Bruno, ale Pupo mu do toho pípl. „To není tři!“ smál se Rexo.

    PÍP!

  6. Bruno nafukuje tváře na Bumíček a Rexo se směje se zavřenýma očima. Znovu zahřmělo. Bruno nafoukl tváře a tenounkým hláskem zahřměl: „Bumíček!“ Rexo vyprskl smíchy a prosil ho, ať to udělá znovu. BUMÍČEK!

    Znovu zahřmělo. Bruno nafoukl tváře a tenounkým hláskem zahřměl: „Bumíček!“ Rexo vyprskl smíchy a prosil ho, ať to udělá znovu.

    BUMÍČEK!

  7. Rexo spí s dekou na nose a venku září světlušky; doma se máma při vysávání směje Brunovu Bumíčku. CHRRR! Pak přestalo pršet, hrom odputoval za kopce a nad jezerem se vznesly stovky světlušek. Největší dinosaurus v údolí je neviděl, protože spal, a tak mu Bruno přikryl nos dekou. O pár dní později doma zahučel vysavač, Bruno nafoukl tváře — „Bumíček!“ — a máma vyprskla smíchy.

    CHRRR!

    Pak přestalo pršet, hrom odputoval za kopce a nad jezerem se vznesly stovky světlušek. Největší dinosaurus v údolí je neviděl, protože spal, a tak mu Bruno přikryl nos dekou. O pár dní později doma zahučel vysavač, Bruno nafoukl tváře — „Bumíček!“ — a máma vyprskla smíchy.

  8. Ukázka — vymyšlené dítě

    Konec ukázky

    To bylo prvních 6 z 16 stran. V celé knize příběh pokračuje až do konce.

Posouvej prstem, roztažením dvou prstů přiblížíš. Dál a Zpět jdou po jednotlivých okénkách.

Co vymyslelo dítě

  1. Přání

    „Chci spát ve stanu u jezera a vidět světlušky.“

    Příběh začíná u jezera: Bruno a Pupo stavějí stan, protože dnes v noci přiletí světlušky.

  2. Talent

    umí napodobit jakýkoli zvuk

    Bruno umí z hromu udělat malinké „bumíčko“.

  3. Pomocník

    ankylosaurus Pupo, který pípá jako hračka

    Pupo radostí pípá — i uprostřed počítání.

  4. Věc

    žlutá lampa

    Díky lampě stan svítí jako dýně.

  5. Svět a styl

    Údolí dinosaurů, Modelína

    Všechno je z modelíny, i největší dinosaurus v údolí.

Co doplnil rodič

Téma
strach a malé krůčky
Poznámka
„Při bouřce se schovává pod peřinu a v noci nás volá. Nechceme mu říkat, ať se nebojí.“

V příběhu není peřina ani noc doma. Bojí se někdo mnohem větší než Bruno — a Bruno je s ním.

Ponaučení v příběhu nikdo nevysvětluje — je v tom, co postavy dělají.

Obálka ukázky Kakaová mapa (6–8 let)
6–8 let · komiks — čte dítě

Kakaová mapa

Lina, Oto a skřítek Oblázek vyrážejí tam, kde ještě nikdo nebyl, a tunely si prosvětlují bláznivými písničkami — jenže na rozcestí kus mapy chybí.

Tahle ukázka je zatím v angličtině — bubliny brzy přeložíme. Text každé stránky najdeš přeložený pod obrázkem.

  • Styl: Obrázková knížka
  • Ukázka: obálka + 6 z 16 stran
  • Hrdinka: Lina, 7 let (vymyšlená)
Přečíst ukázku

Ukázka — vymyšlené dítě

  1. Obálka: Lina drží v jiskřivém tunelu zářící lucernu, vedle ní Oto s mapou a skřítek Oblázek zpívá na kameni.

    Kakaová mapa

    Kniha pro Linu

  2. Ráno Oto ukazuje svou první mapu, Oblázek ji poplácá kakaovými prsty, Lina z ní potajmu složí lodičku a roh odplave po potoce. Ráno před výpravou tam, kde ještě nikdo nebyl. Oto: Moje první mapa! Překreslil jsem ji od starých horníků — i se všemi značkami. Oto: Snad je dobrá. Oblázek: Jejda. Kakaové prsty. Iskra: Kdyby lucerna zhasla, zapalte ji od kamene, který svítí sám od sebe. Lina (myslí si): Jen malá lodička. Hned ji zase rozložím. TRRRH!

    Ráno před výpravou tam, kde ještě nikdo nebyl.

    Oto: Moje první mapa! Překreslil jsem ji od starých horníků — i se všemi značkami.

    Oto: Snad je dobrá.

    Oblázek: Jejda. Kakaové prsty.

    Iskra: Kdyby lucerna zhasla, zapalte ji od kamene, který svítí sám od sebe.

    Lina (myslí si): Jen malá lodička. Hned ji zase rozložím.

    TRRRH!

  3. Iskra uváže Otovi lano, děti vejdou do jiskřivého tunelu, Oblázek kýchne a lucerna zhasne; když Oblázek zpívá, krystaly září. Iskra: Zůstanu tady a budu povolovat lano. Zatáhněte a přijdu. Oto: Mapu mám. Jdeme! Oblázek: Chi-chi-chi! Jiskřičky! Chi-chi… Oto: Pozor! Když se směje, kýchá. HAPČÍÍÍ! Oblázek: Je tu tma jak v ponožce, jak v ponožce… Oto: Září! Když zpívá!

    Iskra: Zůstanu tady a budu povolovat lano. Zatáhněte a přijdu.

    Oto: Mapu mám. Jdeme!

    Oblázek: Chi-chi-chi! Jiskřičky! Chi-chi…

    Oto: Pozor! Když se směje, kýchá.

    HAPČÍÍÍ!

    Oblázek: Je tu tma jak v ponožce, jak v ponožce…

    Oto: Září! Když zpívá!

  4. Všichni zpívají a tunel září; na rozcestí pěti tunelů Oto zjistí, že mapě chybí roh, a podezírá Oblázka; Lina mlčí a svírá svůj kámen. Oto: Já se bojím motýlů, i malých! Lina: Já jsem omylem snědla žížalu, v salátu! Oto: Kdo mi roztrhl mapu?! Oto: Kakaové prsty… Oblázku? Oblázek: Já… já jsem ji jen poplácal.

    Oto: Já se bojím motýlů, i malých!

    Lina: Já jsem omylem snědla žížalu, v salátu!

    Oto: Kdo mi roztrhl mapu?!

    Oto: Kakaové prsty… Oblázku?

    Oblázek: Já… já jsem ji jen poplácal.

  5. Lina je zavede do slepé chodby a zpívá až moc nahlas; Oblázek sedí potichu ve tmě, Oto se chce vrátit a Lina si vzpomene na odplouvající lodičku. Lina: Tudy! Určitě! Oto: Zeď. Paráda. Lina: Tra-la-la, všechno je skvělé, tra-la-la! Oto: Bez Oblázka je to jak baterka bez baterie. Oto: Pět tunelů a mapa bez rohu. Musíme zpátky.

    Lina: Tudy! Určitě!

    Oto: Zeď. Paráda.

    Lina: Tra-la-la, všechno je skvělé, tra-la-la!

    Oto: Bez Oblázka je to jak baterka bez baterie.

    Oto: Pět tunelů a mapa bez rohu. Musíme zpátky.

  6. Lina se přizná, Oto se zlobí, Oblázek se ptá, jestli lodička plavala; Lina nakreslí zub z mapy, a zatímco si Oblázek brouká, najdou krystal ve tvaru zubu. Lina: Nebyl to Oblázek. Byla jsem to já. Složila jsem z mapy lodičku a ona se roztrhla. Oto: Lodičku? Z mojí první mapy?! Oblázek: …A aspoň plavala? Lina: Na rohu byl krystal. Jako zub. Oto: Zub je značka starých horníků! Ukazuje cestu. Oblázek: Zub ukazuje, zub ukazuje… Oto: Tudy!

    Lina: Nebyl to Oblázek. Byla jsem to já. Složila jsem z mapy lodičku a ona se roztrhla.

    Oto: Lodičku? Z mojí první mapy?!

    Oblázek: …A aspoň plavala?

    Lina: Na rohu byl krystal. Jako zub.

    Oto: Zub je značka starých horníků! Ukazuje cestu.

    Oblázek: Zub ukazuje, zub ukazuje…

    Oto: Tudy!

  7. Ve Zpívající síni Lina zapálí lucernu od zářícího kamene, u jezírka najdou její lodičku s chybějícím rohem mapy a po Oblázkově kýchnutí se pohnou malé dveře. Lina: Kámen, který svítí sám od sebe! A místo, kde ještě nikdo nebyl! Lina: Ještě nikdo tu nebyl… kromě mojí lodičky. Oto: Můj roh! I s dveřmi. Oblázek: Chi-chi-HAPČÍ! …hapčí… hapčí… Oto: Ty dveře… se pohnuly.

    Lina: Kámen, který svítí sám od sebe! A místo, kde ještě nikdo nebyl!

    Lina: Ještě nikdo tu nebyl… kromě mojí lodičky.

    Oto: Můj roh! I s dveřmi.

    Oblázek: Chi-chi-HAPČÍ!

    …hapčí… hapčí…

    Oto: Ty dveře… se pohnuly.

  8. Ukázka — vymyšlené dítě

    Konec ukázky

    To bylo prvních 6 z 16 stran. V celé knize příběh pokračuje až do konce.

Posouvej prstem, roztažením dvou prstů přiblížíš. Dál a Zpět jdou po jednotlivých okénkách.

Co vymyslelo dítě

  1. Přání

    „Chci jít tam, kde ještě nikdo nebyl, a najít kámen, který svítí.“

    Děti vyrážejí na výpravu „tam, kde ještě nikdo nebyl“, a hledají kámen, který svítí sám od sebe.

  2. Talent

    všimne si každého detailu

    Lina si na mapě všimne drobnosti, která se později hodí.

  3. Má ráda

    papírové lodičky a kakao

    Mapa se složí do papírové lodičky a jsou na ní otisky prstů od kakaa.

  4. Pomocník

    skřítek Oblázek, který kýchá, když se směje

    Oblázek se zasměje, kýchne — a lucerna zhasne.

  5. Kamarád

    Oto, tvůrce map

    Oto si na výpravu bere svou úplně první mapu.

Co doplnil rodič

Téma
přiznat chybu
Poznámka
„Když něco rozbije nebo vylije, rychle to schová a dělá, jako by se nic nestalo. Nechceme ji trestat.“

Doma se nic nerozbije ani nevylije — Lina udělá jinou, malou chybu daleko od domova, na výpravě.

Ponaučení v příběhu nikdo nevysvětluje — je v tom, co postavy dělají.

Obálka ukázky Dvě sekundy (7–9 let)
7–9 let · komiks — čte dítě

Dvě sekundy

Ema čte mořské proudy z bublinek a chce porazit bratrance Maťa v závodě vorů o kus Velké mapy. Za majákem leží Ďáblův vír, kam se ještě nikdo neodvážil.

Tahle ukázka je zatím v angličtině — bubliny brzy přeložíme. Text každé stránky najdeš přeložený pod obrázkem.

  • Styl: Čistá linka
  • Ukázka: obálka + 7 z 16 stran
  • Hrdinka: Ema, 8 let (vymyšlená)
Přečíst ukázku

Stejný příběh, kde je Ema kamarádkou hrdiny

Ukázka — vymyšlené dítě

  1. Obálka: Ema, která jezdí na vozíku, kormidluje vor Bublina a ukazuje na bublinky ve vodě, Kubo se směje u stěžně a drží lano od plachty, papoušek Echo sedí na bidýlku; daleko vzadu vesluje Maťo na voru Žralok a Kotva vesluje na své loďce před červenobílým majákem.

    Dvě sekundy

    Kniha pro Emu

  2. V ranním přístavu Kotva ukazuje kousek mapy pro vítěze závodu; bratranec Maťo se vytahuje a papoušek Echo opakuje poslední slovo; Ema sjede na vozíku po rampě na vor Bublina a s Kubem se chystá vedle Maťova Žraloka. Pirátský ostrov. Jednou za rok tu děti závodí o kousek Velké mapy. Kotva: Kdo první zazvoní na zvon na bóji u majáku, dostane tenhle kousek. Maťo: Vyhraju, sestřenko. Jako vždycky. Echo: …VŽDYCKY! Ema: Echo opakuje poslední slovo. Jakékoli slovo. Echo: …SLOVO! Kubo: Uzly jsou hotové, kapitánko. Ema: Tak vytáhni plachtu! Kubo: Maťo má dvakrát větší vesla. Ema: A my máme bublinky.

    Pirátský ostrov. Jednou za rok tu děti závodí o kousek Velké mapy.

    Kotva: Kdo první zazvoní na zvon na bóji u majáku, dostane tenhle kousek.

    Maťo: Vyhraju, sestřenko. Jako vždycky.

    Echo: …VŽDYCKY!

    Ema: Echo opakuje poslední slovo. Jakékoli slovo.

    Echo: …SLOVO!

    Kubo: Uzly jsou hotové, kapitánko.

    Ema: Tak vytáhni plachtu!

    Kubo: Maťo má dvakrát větší vesla.

    Ema: A my máme bublinky.

  3. Závod začíná: Maťo zabere a ujme se vedení, Ema si všimne, že se bublinky točí doleva, najde proud a Bublina předjede Žraloka; za majákem se třpytí Čertův vír. TÚÚÚÚT! Maťo: Pápá, šneci! Ema: Bublinky se točí doleva. Je tam proud! Maťo: Hej! To je podvod! Echo: …PODVOD! Kubo: Proud není podvod. Je zadarmo! Ema: A za majákem je ten nejrychlejší. Kubo: Ten ne, kapitánko. Ten je čertovský.

    TÚÚÚÚT!

    Maťo: Pápá, šneci!

    Ema: Bublinky se točí doleva. Je tam proud!

    Maťo: Hej! To je podvod!

    Echo: …PODVOD!

    Kubo: Proud není podvod. Je zadarmo!

    Ema: A za majákem je ten nejrychlejší.

    Kubo: Ten ne, kapitánko. Ten je čertovský.

  4. Ema hledí na Čertův vír a Bublina vede o celý vor; Ema se otočí, aby Maťa popíchla, strhne s sebou kormidlo a Echo jí skočí na hlavu — vor objede bóji z nesprávné strany. Ema: Čertův vír. Ještě nikdo se do něj neodvážil. Kubo: Dneska jedeme k bóji, kapitánko. Kubo: Vedeme! O celý vor! Ema: Maťo! Pozdravuj rybičky! Echo: …RYBIČKY! RYBIČKY! Ema: Echo! Dost! Echo: …DOST!

    Ema: Čertův vír. Ještě nikdo se do něj neodvážil.

    Kubo: Dneska jedeme k bóji, kapitánko.

    Kubo: Vedeme! O celý vor!

    Ema: Maťo! Pozdravuj rybičky!

    Echo: …RYBIČKY! RYBIČKY!

    Ema: Echo! Dost!

    Echo: …DOST!

  5. Maťo zazvoní na zvon na bóji první a Ema dvě sekundy po něm; Ema mlčky sedí se zaťatými pěstmi, pak to svede na papouška a Echo ukáže křídlem přímo na ni. CINK! Maťo: Prvníííí! cink. Kotva: Maťo. O dvě sekundy. Ema: To ten papoušek! Echo: …PAPOUŠEK!

    CINK!

    Maťo: Prvníííí!

    cink.

    Kotva: Maťo. O dvě sekundy.

    Ema: To ten papoušek!

    Echo: …PAPOUŠEK!

  6. U majáku dostane Maťo kousek mapy, ale neumí ho přečíst a požádá Emu o pomoc; Ema uzná, že prohrála, a podívá se na něj; všichni jedou výtahem po boku majáku, Ema na vozíku, a z ochozu Ema podle kroužků na mapě najde Čertův vír. Maťo: Co jsou ti šneci? Kde je poklad? Maťo: …Emo? Ty umíš číst proudy. Ema: Prohrála jsem o dvě sekundy. O dvě! Ema: …Ukaž. Kotva: Shora proudy uvidíte. Ema: Otoč ji, Kubo. Želví skála je tamhle. Ema: Tři kroužky a jedna dlouhá skluzavka… Čertův vír! Maťo: Tam? …Já nejedu.

    Maťo: Co jsou ti šneci? Kde je poklad?

    Maťo: …Emo? Ty umíš číst proudy.

    Ema: Prohrála jsem o dvě sekundy. O dvě!

    Ema: …Ukaž.

    Kotva: Shora proudy uvidíte.

    Ema: Otoč ji, Kubo. Želví skála je tamhle.

    Ema: Tři kroužky a jedna dlouhá skluzavka… Čertův vír!

    Maťo: Tam? …Já nejedu.

  7. Ema se rozhodne vjet do Čertova víru a vzít Maťa do vleku; všichni se cestou smějí, ale v zatáčce se Maťovi rozváže uzel na mašli; Ema stočí vor k němu, Kubo hodí smyčku na ploutev a Maťova vesla je vytáhnou do klidné vody. Ema: Mapa vede tudy, tak pojedeme tudy. Vezmeme tě do vleku. Maťo: …Tak jo. Ale mapu nesu já. Maťo: Uzly umím. Mašle drží vždycky. Kubo: …Vždycky? Echo: …VŽDYCKY! Ema: Je to jen malý vír! Kubo: MALÝ?! Maťo: Jů-hůůů! Ema: Jejda. Je větší, než jsem myslela! Maťo: Mašle se rozvázala! Ema: Točím k němu! Kubo, smyčku! Kubo: Tomu říkám uzel. Maťo: A tomu říkám vesla!

    Ema: Mapa vede tudy, tak pojedeme tudy. Vezmeme tě do vleku.

    Maťo: …Tak jo. Ale mapu nesu já.

    Maťo: Uzly umím. Mašle drží vždycky.

    Kubo: …Vždycky?

    Echo: …VŽDYCKY!

    Ema: Je to jen malý vír!

    Kubo: MALÝ?!

    Maťo: Jů-hůůů!

    Ema: Jejda. Je větší, než jsem myslela!

    Maťo: Mašle se rozvázala!

    Ema: Točím k němu! Kubo, smyčku!

    Kubo: Tomu říkám uzel.

    Maťo: A tomu říkám vesla!

  8. Proud je zanese do skryté laguny se starým vrakem; Ema háčkem vytáhne z poklopu truhlu, Maťo v ní najde druhý kousek mapy a Ema navrhne odvetu; pak z vraku zazní hlas: „Pozdravuj rybičky“. Kubo: Tohle není na žádné mapě. Ema: Tak to nakresli, Kubo! Maťo: Nedosáhnu! Ema: Kubo, háček! A drž nás u vraku. Ema: Další je u Velrybího ostrova. Odveta? Maťo: Odveta! Echo: …ODVETA! Hlas z vraku: …Pozdravuj rybičky… Kubo: To… nebyl Echo. Ema: To jsem křičela já. U bóje.

    Kubo: Tohle není na žádné mapě.

    Ema: Tak to nakresli, Kubo!

    Maťo: Nedosáhnu!

    Ema: Kubo, háček! A drž nás u vraku.

    Ema: Další je u Velrybího ostrova. Odveta?

    Maťo: Odveta!

    Echo: …ODVETA!

    Hlas z vraku: …Pozdravuj rybičky…

    Kubo: To… nebyl Echo.

    Ema: To jsem křičela já. U bóje.

  9. Ukázka — vymyšlené dítě

    Konec ukázky

    To bylo prvních 7 z 16 stran. V celé knize příběh pokračuje až do konce.

Posouvej prstem, roztažením dvou prstů přiblížíš. Dál a Zpět jdou po jednotlivých okénkách.

Co vymyslelo dítě

  1. Přání

    „Chci závodit s bratrancem a plout tam, kam se ještě nikdo neodvážil.“

    Ema závodí s bratrancem Maťem o kus Velké mapy a hledí k Ďáblovu víru, kam se nikdo neodvážil.

  2. Talent

    čte mořské proudy z bublinek ve vodě

    Na startu si všimne, že se bublinky stáčejí doleva — tam teče proud.

  3. Pomocník

    papoušek, který opakuje poslední slovo

    Papoušek Echo opakuje poslední slovo: „…VŽDYCKY!“, „…PODVÁDĚNÍ!“

  4. Vzhled

    jezdí na vozíku s tyrkysovým rámem, pruhovaný šátek na hlavě

    Ema řídí vor ze svého vozíku. Vozík se ani jednou nezmíní — přístav i vor jsou na něj prostě připravené.

  5. Svět a styl

    Pirátský ostrov, Čistá linka

    Přístav, maják a vory nakreslené jasnou čistou linkou.

Co doplnil rodič

Téma
prohra a chyby
Poznámka
„Když prohraje v kartách nebo v Člověče, nezlob se, smete figurky ze stolu a řekne, že už nikdy hrát nebude. Žádné tresty — chceme, aby uměla prohrát a hrát dál.“

V příběhu nejsou karty ani Člověče, nezlob se. Ema prohraje o dvě sekundy — a co udělá potom, ukáže sama.

Ponaučení v příběhu nikdo nevysvětluje — je v tom, co postavy dělají.

Obálka ukázky Dvě sekundy (7–9 let)
7–9 let · komiks — čte dítě

Dvě sekundy

Stejný příběh, jiný hrdina: Kubo váže uzly a kreslí mapy a s kamarádkou Emou závodí s Maťem o kus Velké mapy. Jednoho dne chce Ema proplout Ďáblovým vírem.

Tahle ukázka je zatím v angličtině — bubliny brzy přeložíme. Text každé stránky najdeš přeložený pod obrázkem.

  • Styl: Čistá linka
  • Ukázka: obálka + 7 z 16 stran
  • Hrdina: Kubo, 8 let (vymyšlený); jeho kamarádka Ema jezdí na vozíku
Přečíst ukázku

Stejný příběh, kde je Ema hrdinkou

Ukázka — vymyšlené dítě

  1. Obálka: na plochém voru Bublina drží Kubo v zelené čepici lano od plachty a ukazuje dopředu; vedle něj u kormidla Ema, která jezdí na vozíku, ukazuje na bublinky ve vodě a papoušek Echo sedí na bidýlku; v dálce vesluje Maťo na voru Žralok, Kotva na své veslici a maják.

    Dvě sekundy

    Kniha pro Kuba

  2. V přístavu Kotva ukazuje kousek Velké mapy pro toho, kdo první zazvoní na zvon na bóji; Maťo se vytahuje a papoušek Echo opakuje poslední slovo; Ema sjede po rampě na vor, Kubo vytáhne plachtu a Maťo na Žralokovi zvedne svá obří vesla. Pirátský ostrov. Jednou za rok tu děti závodí o kousek Velké mapy. Kotva: Kdo první zazvoní na zvon na bóji u majáku, dostane tenhle kousek. Maťo: Vyhraju, sestřenko. Jako vždycky. Echo: …VŽDYCKY! Ema: Echo opakuje poslední slovo. Jakékoli slovo. Echo: …SLOVO! Kubo: Vytáhnout plachtu! Ema: Kapitáne, proudy dneska šumí jako limonáda. Kubo: Maťo má dvakrát větší vesla. Ema: A my máme bublinky.

    Pirátský ostrov. Jednou za rok tu děti závodí o kousek Velké mapy.

    Kotva: Kdo první zazvoní na zvon na bóji u majáku, dostane tenhle kousek.

    Maťo: Vyhraju, sestřenko. Jako vždycky.

    Echo: …VŽDYCKY!

    Ema: Echo opakuje poslední slovo. Jakékoli slovo.

    Echo: …SLOVO!

    Kubo: Vytáhnout plachtu!

    Ema: Kapitáne, proudy dneska šumí jako limonáda.

    Kubo: Maťo má dvakrát větší vesla.

    Ema: A my máme bublinky.

  3. Závod začíná: Maťo odvesluje, Ema podle bublinek najde proud a Bublina předjede Žraloka; Ema ukazuje na nejrychlejší proud za majákem, kterému Kubo říká čertovský. TÚÚÚÚT! Maťo: Pápá, šneci! Ema: Bublinky se točí doleva. Kubo, je tam proud! Maťo: Hej! To je podvod! Echo: …PODVOD! Kubo: Proud není podvod. Je zadarmo! Ema: A za majákem je ten nejrychlejší. Kubo: Ten ne. Ten je čertovský.

    TÚÚÚÚT!

    Maťo: Pápá, šneci!

    Ema: Bublinky se točí doleva. Kubo, je tam proud!

    Maťo: Hej! To je podvod!

    Echo: …PODVOD!

    Kubo: Proud není podvod. Je zadarmo!

    Ema: A za majákem je ten nejrychlejší.

    Kubo: Ten ne. Ten je čertovský.

  4. Ema chce jednou projet Čertovým vírem; Bublina vede, Kubo se otočí, aby Maťa popíchl, pustí lano od plachty a Echo mu přistane na hlavě, takže vor objede bóji z nesprávné strany. Ema: Čertův vír. Jednou jím projedu. Ještě nikdo se neodvážil. Kubo: Dneska jedeme k bóji. Kubo: Vedeme! O celý vor! Kubo: Maťo! Pozdravuj rybičky! Echo: …RYBIČKY! RYBIČKY! Ema: Kubo! Plachta! Kubo: Echo! Dost! Echo: …DOST!

    Ema: Čertův vír. Jednou jím projedu. Ještě nikdo se neodvážil.

    Kubo: Dneska jedeme k bóji.

    Kubo: Vedeme! O celý vor!

    Kubo: Maťo! Pozdravuj rybičky!

    Echo: …RYBIČKY! RYBIČKY!

    Ema: Kubo! Plachta!

    Kubo: Echo! Dost!

    Echo: …DOST!

  5. Maťo zazvoní první, Kubo dvě sekundy po něm; Kubo zrudne vzteky a svede to na papouška a Echo ukáže křídlem rovnou zpátky na něj. CINK! Maťo: Prvníííí! cink. Kotva: Maťo. O dvě sekundy. Kubo: To tvůj papoušek! Echo: …PAPOUŠEK!

    CINK!

    Maťo: Prvníííí!

    cink.

    Kotva: Maťo. O dvě sekundy.

    Kubo: To tvůj papoušek!

    Echo: …PAPOUŠEK!

  6. Maťo dostane kousek mapy, ale neumí ho přečíst a zeptá se Kuba; Kubo vydechne, vyjedou výtahem na maják a Kubo natočí mapu podle Želví skály — trasa vede Čertovým vírem. Maťo: Co jsou ti šneci? Kde je poklad? Ema: Jestli jsou to šneci, tak hodně rychlí. Maťo: …Kubo? Ty přece kreslíš mapy, ne? Kubo: Prohráli jsme o dvě sekundy. O dvě! Kubo: …Ukaž. Ema: Jsou to proudy. Ale které? Moře je jich plné. Kotva: Shora proudy uvidíte. Kubo: Želví skála je tamhle. Takže mapa jde takhle! Ema: Tři kroužky a jedna dlouhá skluzavka… Čertův vír! Maťo: Tam? …Já nejedu.

    Maťo: Co jsou ti šneci? Kde je poklad?

    Ema: Jestli jsou to šneci, tak hodně rychlí.

    Maťo: …Kubo? Ty přece kreslíš mapy, ne?

    Kubo: Prohráli jsme o dvě sekundy. O dvě!

    Kubo: …Ukaž.

    Ema: Jsou to proudy. Ale které? Moře je jich plné.

    Kotva: Shora proudy uvidíte.

    Kubo: Želví skála je tamhle. Takže mapa jde takhle!

    Ema: Tři kroužky a jedna dlouhá skluzavka… Čertův vír!

    Maťo: Tam? …Já nejedu.

  7. Kubo si překreslí trasu do sešitu, ve spěchu chytí Emin vozík a Ema mu řekne, že je kapitán voru, ne jejích kol; v Čertově víru se Maťovi rozváže mašle, Kubo hodí smyčku a Maťo pořádně zabere vesly. Kubo: Mapa vede tudy, tak pojedeme tudy. Maťo, vezmeme tě do vleku. Maťo: …Tak jo. Mapu nesu já. A lano uvážu na mašli. Ema: Konečně Čertův vír! Kubo: Rychle, než si to Maťo rozmyslí! Ema: Kubo, ty jsi kapitán voru. Ne mých kol. Kubo: Drž se trasy! U skály doprava! Ema: Jasně! Je to jen malý vír! Maťo: Jů-hůůů! Ema: Jejda, moc ostře! Točím k němu! Maťo: Mašle se rozvázala! Kubo: Hodím smyčku! Kubo: Tomu říkám uzel. Maťo: A tomu říkám vesla!

    Kubo: Mapa vede tudy, tak pojedeme tudy. Maťo, vezmeme tě do vleku.

    Maťo: …Tak jo. Mapu nesu já. A lano uvážu na mašli.

    Ema: Konečně Čertův vír!

    Kubo: Rychle, než si to Maťo rozmyslí!

    Ema: Kubo, ty jsi kapitán voru. Ne mých kol.

    Kubo: Drž se trasy! U skály doprava!

    Ema: Jasně! Je to jen malý vír!

    Maťo: Jů-hůůů!

    Ema: Jejda, moc ostře! Točím k němu!

    Maťo: Mašle se rozvázala!

    Kubo: Hodím smyčku!

    Kubo: Tomu říkám uzel.

    Maťo: A tomu říkám vesla!

  8. Za vírem najdou vrak, který není na žádné mapě; Ema háčkem vyloví truhlu s dalším kouskem mapy a Maťo s Kubem se domluví na odvetě; z vraku zazní hlas: „Pozdravuj rybičky“. Kubo: Tohle není na žádné mapě. Kreslím to! Ema: Kresli rychle. Příliv nepočká. Maťo: Nedosáhnu! Ema: Kubo, háček! A drž nás u vraku. Kubo: Další je u Velrybího ostrova. Odveta? Maťo: Odveta! Echo: …ODVETA! Hlas z vraku: …Pozdravuj rybičky… Ema: To… nebyl Echo. Kubo: To jsem křičel já. U bóje.

    Kubo: Tohle není na žádné mapě. Kreslím to!

    Ema: Kresli rychle. Příliv nepočká.

    Maťo: Nedosáhnu!

    Ema: Kubo, háček! A drž nás u vraku.

    Kubo: Další je u Velrybího ostrova. Odveta?

    Maťo: Odveta!

    Echo: …ODVETA!

    Hlas z vraku: …Pozdravuj rybičky…

    Ema: To… nebyl Echo.

    Kubo: To jsem křičel já. U bóje.

  9. Ukázka — vymyšlené dítě

    Konec ukázky

    To bylo prvních 7 z 16 stran. V celé knize příběh pokračuje až do konce.

Posouvej prstem, roztažením dvou prstů přiblížíš. Dál a Zpět jdou po jednotlivých okénkách.

Co vymyslelo dítě

  1. Talent

    rychle váže uzly a kreslí mapy

    Kubo váže uzly na voru a překresluje si trasu do sešitu.

  2. Svět

    papoušek, který opakuje poslední slovo · závod vorů

    Papoušek Echo opakuje poslední slovo a děti závodí na vorech o kus Velké mapy.

  3. Svět a styl

    Pirátský ostrov, Čistá linka

    Přístav, maják a vory nakreslené jasnou čistou linkou.

Co doplnil rodič

Téma
prohra a chyby · kamarádka, která jezdí na vozíku
Poznámka
„Když prohraje ve fotbale nebo ve hře, pláče a říká, že už to nikdy hrát nebude. Žádné tresty — chceme, aby uměl prohrát a hrát dál.“ A v příběhu: kamarádka, která jezdí na vozíku.

Fotbal v příběhu není. Kubo prohraje o dvě sekundy. Ema je kamarádka s vlastním cílem — nikdo z vozíku nedělá téma, a když ho Kubo ve spěchu chytne, Ema řekne jednu větu.

Ponaučení v příběhu nikdo nevysvětluje — je v tom, co postavy dělají.

Obálka ukázky Magnet (9–11 let)
9–11 let · komiks — čte dítě

Magnet

Tobi z lavičky náhradníků a nová holka, která rozumí holubům, honí robota, jenž „opravuje“ město lepidlem — o místo v týmu hrdinů.

Tahle ukázka je zatím v angličtině — bubliny brzy přeložíme. Text každé stránky najdeš přeložený pod obrázkem.

  • Styl: Superhrdinové
  • Ukázka: obálka + 8 z 16 stran
  • Hrdina: Tobi, 10 let (vymyšlený)
Přečíst ukázku

Ukázka — vymyšlené dítě

  1. Obálka: Tobi v plášti z kostkované deky a plaveckých brýlích táhne magnetem vzduchem řadu lžiček, vedle něj skeptická Lota ve žluté pláštěnce s holubem na hlavě, za nimi věž Signál a malý kulatý robot Lepík.

    Magnet

    Kniha pro Tobiho

  2. Na střeše základny Tobi táhne magnetem sedm lžiček; Strážkyně věže říká, že robot Lepík slepuje celé město a kdo ho přivede zpátky, přidá se k týmu Signál; Tobi musí jít s nováčkem Lotou, která má na hlavě holuba Vrkouše. Město hrdinů. Každé dítě tu má jednu schopnost. Tobiho je magnet. Tobi: Sedm lžiček najednou. Nový rekord! Strážkyně věže: Robot Lepík profesora Nehody utekl. Slepuje celé město. Strážkyně věže: Kdo ho do západu slunce přivede zpátky, přidá se k týmu Signál. Tobi: Konečně. Dva roky na lavičce. Strážkyně věže: Půjdeš s Lotou. Je nová. Lota: Ahoj. Tohle je Vrkouš. Říká, že máš divné brýle. Tobi (myslí si): Paráda. Nováček a holub.

    Město hrdinů. Každé dítě tu má jednu schopnost. Tobiho je magnet.

    Tobi: Sedm lžiček najednou. Nový rekord!

    Strážkyně věže: Robot Lepík profesora Nehody utekl. Slepuje celé město.

    Strážkyně věže: Kdo ho do západu slunce přivede zpátky, přidá se k týmu Signál.

    Tobi: Konečně. Dva roky na lavičce.

    Strážkyně věže: Půjdeš s Lotou. Je nová.

    Lota: Ahoj. Tohle je Vrkouš. Říká, že máš divné brýle.

    Tobi (myslí si): Paráda. Nováček a holub.

  3. V parku plném slepených oprav Tobi přitahuje Lepíka magnetem, ale robot se přilepí k lampě a Tobiho to smykem táhne přímo k ní; Lepík uteče a kolem proběhne profesor Nehoda se síťkou na motýly. Lota: Vrkouš říká, že Lepík je za fontánou. Tobi: Já vím. Vidím ho. Tobi: Je z kovu. Jedno přitáhnutí a je můj. SMYK! Lota: Tobi, letíš k němu! Profesor Nehoda: Lepíku! Stůj! Promiňte, děti! Tobi: To jsem věděl. No… skoro.

    Lota: Vrkouš říká, že Lepík je za fontánou.

    Tobi: Já vím. Vidím ho.

    Tobi: Je z kovu. Jedno přitáhnutí a je můj.

    SMYK!

    Lota: Tobi, letíš k němu!

    Profesor Nehoda: Lepíku! Stůj! Promiňte, děti!

    Tobi: To jsem věděl. No… skoro.

  4. Na tržišti Lota poslouchá holuby: Lepík věci nerozbíjí, ale opravuje; Tobiho vztek rozechvěje lžičky; Lota se bojí, že ji pošlou domů; Vrkouš ukáže lepkavou stopu k náměstí. Lota: Holubi říkají, že Lepík věci nerozbíjí. Opravuje je. Tobi: Lepidlem? Celé město? Lota: Třesou se ti lžičky. Tobi: To nejsou moje lžičky! Lota: Jestli ho nechytíme, pošlou mě domů. Je to můj první den. Tobi: Mě nikam neposílají. Já jen sedím. Lota: Náměstí! Tobi: Jdeme!

    Lota: Holubi říkají, že Lepík věci nerozbíjí. Opravuje je.

    Tobi: Lepidlem? Celé město?

    Lota: Třesou se ti lžičky.

    Tobi: To nejsou moje lžičky!

    Lota: Jestli ho nechytíme, pošlou mě domů. Je to můj první den.

    Tobi: Mě nikam neposílají. Já jen sedím.

    Lota: Náměstí!

    Tobi: Jdeme!

  5. Na náměstí Tobi opatrně míří na Lepíkovo kolečko, ale kolem proletí holubi a Lepík uteče k věži; Nehoda chytí do síťky jen vlastní klobouk; rudý Tobi křičí na Lotu a všechno kovové kolem něj se třese. Tobi: Teď. Jen kolečko. Pomalu… Lota: Tobi, počkej! Holubi vědí, kam jede! Profesor Nehoda: Zase vedle! Tobi: Všechno jsi zkazila!

    Tobi: Teď. Jen kolečko. Pomalu…

    Lota: Tobi, počkej! Holubi vědí, kam jede!

    Profesor Nehoda: Zase vedle!

    Tobi: Všechno jsi zkazila!

  6. Tobiho magnet vybuchne a letí na něj hrnce, kola, poštovní schránka i vozík; z velké hromady kovu trčí jen tenisky; uvnitř hromady sedí Tobi s pánví na hlavě a na dlani se mu třese lžička. ŘINK-BÁC-CINK! Lota: …Tobi? Hlas z hromady: Jsem v pohodě. Asi. Lota: Vrkouš se ptá, jestli nechceš hroznové víno. Tobi: Paráda. Ještě i pánev.

    ŘINK-BÁC-CINK!

    Lota: …Tobi?

    Hlas z hromady: Jsem v pohodě. Asi.

    Lota: Vrkouš se ptá, jestli nechceš hroznové víno.

    Tobi: Paráda. Ještě i pánev.

  7. Tobi zkouší pokus: když se zamračí, lžička se třese víc, když pomalu vydechne, spadne; hromada se rozpadne, Tobi všechno vrátí na místo a na obrubníku se Lotě omluví; ona mu řekne, že Lepík míří k věži. Tobi: Pokus jedna: myslet na holuby. Tobi: Pokus dva: nemyslet na holuby. Lota: Co tam děláš? Tobi: Vědu. Pekař: Moje pánev! Tobi: Pánev — tam. Kolo — tam. Tobi: Promiň. Neposlouchal jsem. Kam Lepík jede? Lota: Nahoru na věž. Holubi říkají, že chce opravit Signál.

    Tobi: Pokus jedna: myslet na holuby.

    Tobi: Pokus dva: nemyslet na holuby.

    Lota: Co tam děláš?

    Tobi: Vědu.

    Pekař: Moje pánev!

    Tobi: Pánev — tam. Kolo — tam.

    Tobi: Promiň. Neposlouchal jsem. Kam Lepík jede?

    Lota: Nahoru na věž. Holubi říkají, že chce opravit Signál.

  8. Na věži při západu slunce Lepík maže Signál lepidlem; stříkne Tobimu na brýle a rám Signálu se nakloní, Tobi pomalu otevře pěst; pak magnetem jemně vytáhne Lepíkovi nádržku s lepidlem, Nehoda přišroubuje kartáč a Signál zase svítí. Profesor Nehoda: Lepíku, ne! Lepidlo nesvítí! Lepík: Píp-píp! SKŘÍÍÍP! Lota: Tobi! Signál! Tobi: Jen nádržku. Hezky pomalu. Lepík: Píp? Profesor Nehoda: Tak. Kartáč. A žádné další skvělé nápady, Lepíku. Lota: Vrkouš říká, že se mu to líbí.

    Profesor Nehoda: Lepíku, ne! Lepidlo nesvítí!

    Lepík: Píp-píp!

    SKŘÍÍÍP!

    Lota: Tobi! Signál!

    Tobi: Jen nádržku. Hezky pomalu.

    Lepík: Píp?

    Profesor Nehoda: Tak. Kartáč. A žádné další skvělé nápady, Lepíku.

    Lota: Vrkouš říká, že se mu to líbí.

  9. Strážkyně věže vezme Tobiho a Lotu do týmu na zkoušku a první úkol je odlepit celé město; večer pod lampami všichni odlepují věci a Signál najednou zabliká směrem k ostrovu na řece. Strážkyně věže: Robot je zpátky a Signál svítí. Kdo to udělal? Tobi: Holubi věděli, kam jede. Lota: A on věděl, co vytáhnout. Strážkyně věže: Jste v týmu. Zatím na zkoušku. Oba. Strážkyně věže: První úkol je tamhle dole. Strážkyně věže: Odlepit celé město. Tobi: …Celé? Lepík: Píp! Lota: Vrkouš říká, že Signál volá ostrov. Tobi: Ostrov? Tam přece nikdo nebydlí. Pokračování příště: Signál z ostrova

    Strážkyně věže: Robot je zpátky a Signál svítí. Kdo to udělal?

    Tobi: Holubi věděli, kam jede.

    Lota: A on věděl, co vytáhnout.

    Strážkyně věže: Jste v týmu. Zatím na zkoušku. Oba.

    Strážkyně věže: První úkol je tamhle dole.

    Strážkyně věže: Odlepit celé město.

    Tobi: …Celé?

    Lepík: Píp!

    Lota: Vrkouš říká, že Signál volá ostrov.

    Tobi: Ostrov? Tam přece nikdo nebydlí.

    Pokračování příště: Signál z ostrova

  10. Ukázka — vymyšlené dítě

    Konec ukázky

    To bylo prvních 8 z 16 stran. V celé knize příběh pokračuje až do konce.

Posouvej prstem, roztažením dvou prstů přiblížíš. Dál a Zpět jdou po jednotlivých okénkách.

Co vymyslelo dítě

  1. Schopnost

    magnet, který přitahuje kovové věci

    Tobi trénuje magnet na lžičkách a pak s ním honí robota.

  2. Přání

    „Chci se dostat do týmu hrdinů a chytit robota, který dělá nepořádek.“

    Kdo do západu slunce přivede robota Lepíka, přidá se k Týmu Signál.

  3. Vzhled

    plášť z kostkované deky a plavecké brýle

    Přesně tak je nakreslený ve stylu Superhrdinové.

  4. Talent

    miluje pokusy

    V důležité chvíli Tobi udělá pokus.

  5. Kamarád

    Lota, která rozumí holubům

    Lota a holub Vrků vědí víc, než Tobi čeká.

Co doplnil rodič

Téma
vztek a uklidnění
Poznámka
„Když se mu něco nepovede, vybuchne, křičí a hází věcmi. Potom ho to mrzí. Ne trest — chceme, aby věděl, co s tím dělat.“

V příběhu Tobi doma neháže věcmi ani neprohrává hru — všechno se děje při honičce za robotem ve Městě hrdinů.

Ponaučení v příběhu nikdo nevysvětluje — je v tom, co postavy dělají.

Obálka ukázky Noc záhad (12–14 let)
12–14 let · komiks — čte dítě

Noc záhad

Klára rozluští jakoukoli šifru a chce vyhrát pouliční hru se záhadami — jenže záhady stojí na věcech, které znají jen místní.

Tahle ukázka je zatím v angličtině — bubliny brzy přeložíme. Text každé stránky najdeš přeložený pod obrázkem.

  • Styl: Anime
  • Ukázka: obálka + 8 z 16 stran
  • Hrdinka: Klára, 13 let (vymyšlená)
Přečíst ukázku

Ukázka — vymyšlené dítě

  1. Obálka: večerní ulice na sídlišti s lampami a rozsvícenou pekárnou; vpředu Klára se sešitem a sluchátky kolem krku, její brácha Vilko s plyšovým křečkem, za nimi Dávid a Ivka.

    Noc záhad

    Kniha pro Kláru

  2. Před pekárnou se scházejí týmy, paní Lienka na schodech drží nad hlavou čtyři obálky, Klára se přihlásí s bráchou a plyšákem, vedle nich Dávid a Ivka. Podzimní prázdniny u babičky. Sedm dní. Jedna pekárna. A brácha. Paní Lienka: Čtyři obálky. V poslední je heslo pro mě. Bez hesla žádný cíl. Paní Lienka: Kdo bude první zpátky do osmi, dostane své jméno na Tabuli záhad. Klára: Tým: já, brácha a Gustáv. Paní Lienka: Plyšák se počítá za půl. Dávid: My jsme taky dva. Rišo je u babičky. Stejně vás porazíme. Paní Lienka: Jen dnes večer stačí dva. Dva a půl taky.

    Podzimní prázdniny u babičky. Sedm dní. Jedna pekárna. A brácha.

    Paní Lienka: Čtyři obálky. V poslední je heslo pro mě. Bez hesla žádný cíl.

    Paní Lienka: Kdo bude první zpátky do osmi, dostane své jméno na Tabuli záhad.

    Klára: Tým: já, brácha a Gustáv.

    Paní Lienka: Plyšák se počítá za půl.

    Dávid: My jsme taky dva. Rišo je u babičky. Stejně vás porazíme.

    Paní Lienka: Jen dnes večer stačí dva. Dva a půl taky.

  3. Týmy otevřou první obálku se šifrou, Klára ji na schodech pekárny rychle rozluští a utíká s Vilkem pryč; na zastávce dostane druhou obálku. EXVVWRS Dávid: Co to je? Překlepy? Klára: Posun o jedno… nesmysl. O tři… Zastávka. Vilko: Jsi jak počítač. Jedna nula pro návštěvu. Klára: „Jdi ke Strážci času.“ Kdo je Strážce času? Vilko: Babiččin budík?

    EXVVWRS

    Dávid: Co to je? Překlepy?

    Klára: Posun o jedno… nesmysl. O tři… Zastávka.

    Vilko: Jsi jak počítač.

    Jedna nula pro návštěvu.

    Klára: „Jdi ke Strážci času.“ Kdo je Strážce času?

    Vilko: Babiččin budík?

  4. Klára hledá v telefonu, pak s Vilkem potajmu sledují Dávida a Ivku k soše Strážce času; Vilkův plyšák pískne a ti dva se otočí. Internet o Strážci času nic neví. Internet tu nikdy nebyl. Ivka: Strážce je socha u školy. To ví každý. Dávid: Já to věděl první. Ivka: Ty jsi vždycky první. Vilko: Jsme špioni? Klára: Jsme turisti. PÍSK! Dávid: Sledujete nás? Klára: Já? Venčím křečka.

    Internet o Strážci času nic neví. Internet tu nikdy nebyl.

    Ivka: Strážce je socha u školy. To ví každý.

    Dávid: Já to věděl první.

    Ivka: Ty jsi vždycky první.

    Vilko: Jsme špioni?

    Klára: Jsme turisti.

    PÍSK!

    Dávid: Sledujete nás?

    Klára: Já? Venčím křečka.

  5. U sochy dostanou oba týmy třetí obálku se šifrou ze symbolů, rozdělí se a Klára ji rozluští na lavičce pod lampou. (šifra ze symbolů) (šifra ze symbolů) (šifra ze symbolů) ▲=U ●=N ■=D ◆=E ★=R ✚=T ▼=H ◐=B ♥=C ♣=O ♠=I ☾=L ✿=W ▶=K ◀=G ✖=S Ivka: Tyhle symboly neznám. Klára (myslí si): Já ano. Dávid: My to zvládneme sami. Klára: Já taky. Vilko: Čau! Klára: „Pod lavičkou na kopci, kde v zimě sáňkuje celý panelák.“ Klára: …Paráda. Na kterém kopci?

    (šifra ze symbolů)

    (šifra ze symbolů)

    (šifra ze symbolů)

    ▲=U ●=N ■=D ◆=E ★=R ✚=T ▼=H ◐=B ♥=C ♣=O ♠=I ☾=L ✿=W ▶=K ◀=G ✖=S

    Ivka: Tyhle symboly neznám.

    Klára (myslí si): Já ano.

    Dávid: My to zvládneme sami.

    Klára: Já taky.

    Vilko: Čau!

    Klára: „Pod lavičkou na kopci, kde v zimě sáňkuje celý panelák.“

    Klára: …Paráda. Na kterém kopci?

  6. Klára sedí na lavičce, Vilko jí spí na rameni, za sídlištěm tři kopce; přes ulici Dávid a Ivka hádají nad svým papírem. Klára vzbudí Vilka a vstane. (šifra ze symbolů) ▲=U ●=N ■=D ◆=E ★=R ✚=T ▼=H ◐=B ♥=C ♣=O ♠=I ☾=L ✿=W ▶=K ◀=G ✖=S POD LAVIČKOU NA KOPCI, KDE V ZIMĚ SÁŇKUJE CELÝ PANELÁK 19:31. Zprávu mám. Kopce jsou tři. Ivka: U garáží? V parku? U vodojemu? Dávid: Možná je to mapa. Nebo pizza. Klára: Vstávej. Jdeme se k někomu vetřít.

    (šifra ze symbolů)

    ▲=U ●=N ■=D ◆=E ★=R ✚=T ▼=H ◐=B ♥=C ♣=O ♠=I ☾=L ✿=W ▶=K ◀=G ✖=S

    POD LAVIČKOU NA KOPCI, KDE V ZIMĚ SÁŇKUJE CELÝ PANELÁK

    19:31. Zprávu mám. Kopce jsou tři.

    Ivka: U garáží? V parku? U vodojemu?

    Dávid: Možná je to mapa. Nebo pizza.

    Klára: Vstávej. Jdeme se k někomu vetřít.

  7. Klára přejde k Dávidovi a Ivce a podá jim svůj sešit; domluví se a všichni čtyři běží po cestě pod lampami. ▲=U ●=N ■=D ◆=E ★=R ✚=T ▼=H ◐=B ♥=C ♣=O ♠=I ☾=L ✿=W ▶=K ◀=G ✖=S POD LAVIČKOU NA KOPCI, KDE V ZIMĚ SÁŇKUJE CELÝ PANELÁK (šifra ze symbolů) Klára: Já vím, co tam stojí. Vy víte, který kopec. Dávid: A proč bychom se měli dělit? Klára: Protože já mám půlku, vy máte půlku a Gustáv je půlka. A drželi jste to bokem. Ivka: Celý panelák sáňkuje jen na jednom. Sáňkovací kopec za garážemi. Dávid: Tak jo. Ale kapitán jsem já. Klára: Jasně, kapitáne. Vilko: Mám hlad.

    ▲=U ●=N ■=D ◆=E ★=R ✚=T ▼=H ◐=B ♥=C ♣=O ♠=I ☾=L ✿=W ▶=K ◀=G ✖=S

    POD LAVIČKOU NA KOPCI, KDE V ZIMĚ SÁŇKUJE CELÝ PANELÁK

    (šifra ze symbolů)

    Klára: Já vím, co tam stojí. Vy víte, který kopec.

    Dávid: A proč bychom se měli dělit?

    Klára: Protože já mám půlku, vy máte půlku a Gustáv je půlka. A drželi jste to bokem.

    Ivka: Celý panelák sáňkuje jen na jednom. Sáňkovací kopec za garážemi.

    Dávid: Tak jo. Ale kapitán jsem já.

    Klára: Jasně, kapitáne.

    Vilko: Mám hlad.

  8. Na kopci za garážemi Ivka vytáhne zpod lavičky plechovku s heslem; Dávid ho cestou rozluští sám a těsně před osmou ho řekne paní Lience. PXIILQ PXIILQ PXIILQ Ivka: Pro jednou já první! Dávid: Heslo rozluští kapitán. Cestou. Klára: Dej to sem! Dávid: Kapitán! …Mám to! Kobliha! Dávid: Heslo: kobliha! Paní Lienka: Ne. 19:59.

    PXIILQ

    PXIILQ

    PXIILQ

    Ivka: Pro jednou já první!

    Dávid: Heslo rozluští kapitán. Cestou.

    Klára: Dej to sem!

    Dávid: Kapitán! …Mám to! Kobliha!

    Dávid: Heslo: kobliha!

    Paní Lienka: Ne.

    7:59.

  9. Do pekárny vtrhnou dvojčata, všichni se smějí, Ivka Kláře nenápadně podá šišku; u babičky Klára otevře kufr a ráno najdou na zastávce nálepku s tečkou. Dvojčata: Muffin! Paní Lienka: Správně! První. Klára: …Muffin. Paní Lienka: Taky správně. Druhé místo. Dávid: Chyba kapitána. Vilko: Já bych taky řekl kobliha. Ivka: Půjdeš zítra s námi? V pátek poznáš Riša. Klára: Zítra. Možná. Ivka: Tohle není od paní Lienky. Klára: Tak je to naše. Pokračování příště: Kdo lepí tečky?

    Dvojčata: Muffin!

    Paní Lienka: Správně! První.

    Klára: …Muffin.

    Paní Lienka: Taky správně. Druhé místo.

    Dávid: Chyba kapitána.

    Vilko: Já bych taky řekl kobliha.

    Ivka: Půjdeš zítra s námi? V pátek poznáš Riša.

    Klára: Zítra. Možná.

    Ivka: Tohle není od paní Lienky.

    Klára: Tak je to naše.

    Pokračování příště: Kdo lepí tečky?

  10. Ukázka — vymyšlené dítě

    Konec ukázky

    To bylo prvních 8 z 16 stran. V celé knize příběh pokračuje až do konce.

Posouvej prstem, roztažením dvou prstů přiblížíš. Dál a Zpět jdou po jednotlivých okénkách.

Co vymyslelo dítě

  1. Talent

    rozluští jakoukoli šifru

    Hra má čtyři obálky se šiframi a čtenáři je můžou luštit spolu s Klárou.

  2. Povaha

    trochu ironická

    „Já? Venčím křečka.“

  3. Rodina

    bratr Vilko a Gustáv, plyšový křeček

    „Tým: já, brácha a Gustáv.“ — „Plyšák se počítá za půl.“

  4. Přání

    „Chci příběh se záhadou a s někým, kdo je fakt dobrý v šifrách. A nesmí to být cringe.“

    Noc záhad: pouliční hra se šiframi, cíl v pekárně do osmi.

  5. Svět a styl

    Naše ulice, anime

    Obyčejné sídliště večer, nakreslené jako anime.

Co doplnil rodič

Téma
kamarádi: jak se přidat
Poznámka
„Od stěhování se uzavřela, říká, že tady nikoho nepotřebuje a že se stejně jednou odstěhujeme zpátky. Netlačit na ni, ale ať vidí, že se dá začít.“

V příběhu žádné stěhování není — Klára je jen na týden u babičky a místní děti vědí věci, které ona neví.

Ponaučení v příběhu nikdo nevysvětluje — je v tom, co postavy dělají.

O ukázkách

Úvodní stránky personalizovaných knih přesně tak, jak je rodina dostane: obrázková knížka pro 4–5 let a komiksy pro 6–8, 7–9, 9–11 a 12–14 let, každá v jiném stylu kresby. Příběh pro 7–9 let je tu dvakrát: jednou je hrdinkou Ema, která jezdí na vozíku, jednou je Ema kamarádkou hrdiny. Děti v ukázkách jsou vymyšlené — zadání, scénář, kresby i kontrolu jsme udělali stejným postupem jako u skutečné objednávky. Celá kniha má víc stran: příběh za 9,90 € (1 příběh · 16 stran) nebo celé dobrodružství za 24,90 € (3 příběhy · 48 stran), v podobě obrázkové knížky nebo komiksu.

  • Děti v ukázkách jsou vymyšlené — žádné skutečné dítě, žádná fotka.
  • Kreslí AI, každou stránku zkontroloval člověk.
  • Ukázka je začátek knihy; celá kniha má začátek i konec.

Takovou knihu nakreslíme s vaším dítětem

Nejdřív vaše dítě nakreslíme jako hrdinu, zdarma. Až když se vám to líbí, zaplatíte, jednou: příběh za 9,90 € (1 příběh · 16 stran) nebo celé dobrodružství za 24,90 € (3 příběhy · 48 stran), v podobě obrázkové knížky nebo komiksu.

Časté dotazy

Jsou děti v ukázkách skutečné?

Ne. Bruno, Lina, Ema, Kubo, Tobi, Klára i všichni ostatní jsou vymyšlení. Děti zákazníků na webu nikdy neukazujeme.

Bude kniha mého dítěte vypadat takhle?

Takhle začíná kniha pro daný věk. Jeden příběh má 16 stran (obrázková knížka nebo komiks), dobrodružství jsou tři příběhy (3 příběhy · 48 stran); styl kresby si dítě vybere z 20 možností a příběh se píše úplně nově podle vašeho zadání.

Obrázková knížka, nebo komiks?

Obrázková knížka má na každé stránce velký obrázek a pár vět, které předčítá rodič — doporučujeme ji pro 4–5 let. Komiks má okénka a bubliny, které dítě čte samo — od 6 let.

Kdo to kreslí?

Kreslí AI podle listu postavy, který jednou vytvoříme a zamkneme. Scénář píšeme podle zásad dětské psychologie pro daný věk, bubliny doplňujeme sami a každou stránku kontroluje člověk.