Obálka ukázky Rexo a malinký stan (4–5 let)
4–5 let · obrázková knížka

Rexo a malinký stan

Bruno a malý Pupo čekají na světlušky. Jenže přijde bouřka — a na dveře zaklepe někdo obrovský.

Tahle ukázka je zatím v angličtině — bubliny brzy přeložíme. Text každé stránky najdeš přeložený pod obrázkem.

  • Modelína
Přečíst ukázku

Ukázka — vymyšlené dítě

  1. Obálka: Bruno a malý Pupo před chatkou s malinkým oranžovým stanem; obrovský Rexo vykukuje přes střechu a drží si nad hlavou list.

    Rexo a malinký stan

    Kniha pro Bruna

  2. Bruno a Pupo u jezera s oranžovým stanem; doktor Fosilka ve dveřích chatky ukazuje na bouřkové mraky. U jezera stavěli Bruno a Pupo malinký oranžový stan, protože dnes v noci měly přiletět světlušky. Pupo radostí pípal. Jenže přes kopce se přivalily mraky a doktor Fosilka řekl: „Blíží se bouřka — dnes stan spí u mě v chatce.“ PÍP!

    U jezera stavěli Bruno a Pupo malinký oranžový stan, protože dnes v noci měly přiletět světlušky. Pupo radostí pípal. Jenže přes kopce se přivalily mraky a doktor Fosilka řekl: „Blíží se bouřka — dnes stan spí u mě v chatce.“

    PÍP!

  3. V chatce stojí stan; Bruno má přes oči ostnatou dinosauří kapuci, zatímco okno plní déšť a blesky. Stan teď stál uvnitř chatky. „Světlušky, kde jste?“ šeptal Bruno, ale venku bylo jen hromobití. Bruno si stáhl ostnatou dinosauří kapuci přes oči: „Jsem obrněný dinosaurus, já se nebojím!“ Vtom někdo zaklepal na dveře: ťuk, ťuk. BUM!

    Stan teď stál uvnitř chatky. „Světlušky, kde jste?“ šeptal Bruno, ale venku bylo jen hromobití. Bruno si stáhl ostnatou dinosauří kapuci přes oči: „Jsem obrněný dinosaurus, já se nebojím!“ Vtom někdo zaklepal na dveře: ťuk, ťuk.

    BUM!

  4. Obrovská mokrá Rexova hlava pod listem zaplní dveře; pak mu Bruno něco šeptá. Ve dveřích stál Rexo, největší dinosaurus v údolí, a vešla se do nich jen jeho hlava. „Můžu dál i já, když je hrom ještě větší než já?“ šeptal a třásl se jako želé. Bruno se na něj podíval, odhrnul si kapuci a zašeptal: „Já se taky malililinko bojím — pojď blíž.“ BUM!

    Ve dveřích stál Rexo, největší dinosaurus v údolí, a vešla se do nich jen jeho hlava. „Můžu dál i já, když je hrom ještě větší než já?“ šeptal a třásl se jako želé. Bruno se na něj podíval, odhrnul si kapuci a zašeptal: „Já se taky malililinko bojím — pojď blíž.“

    BUM!

  5. Rexova hlava u stanu, který svítí jako dýně; Bruno ukazuje dva prsty a Pupo pípá. Rexo si schoval záda a ocas pod střechu kůlny na dřevo. Bruno rozsvítil lampičku a stan zazářil jako dýně. „Když to bouchne, počítáme: jedna, dva…“ začal Bruno, ale Pupo mu do toho pípl. „To není tři!“ smál se Rexo. PÍP!

    Rexo si schoval záda a ocas pod střechu kůlny na dřevo. Bruno rozsvítil lampičku a stan zazářil jako dýně. „Když to bouchne, počítáme: jedna, dva…“ začal Bruno, ale Pupo mu do toho pípl. „To není tři!“ smál se Rexo.

    PÍP!

  6. Bruno nafukuje tváře na Bumíček a Rexo se směje se zavřenýma očima. Znovu zahřmělo. Bruno nafoukl tváře a tenounkým hláskem zahřměl: „Bumíček!“ Rexo vyprskl smíchy a prosil ho, ať to udělá znovu. BUMÍČEK!

    Znovu zahřmělo. Bruno nafoukl tváře a tenounkým hláskem zahřměl: „Bumíček!“ Rexo vyprskl smíchy a prosil ho, ať to udělá znovu.

    BUMÍČEK!

  7. Rexo spí s dekou na nose a venku září světlušky; doma se máma při vysávání směje Brunovu Bumíčku. CHRRR! Pak přestalo pršet, hrom odputoval za kopce a nad jezerem se vznesly stovky světlušek. Největší dinosaurus v údolí je neviděl, protože spal, a tak mu Bruno přikryl nos dekou. O pár dní později doma zahučel vysavač, Bruno nafoukl tváře — „Bumíček!“ — a máma vyprskla smíchy.

    CHRRR!

    Pak přestalo pršet, hrom odputoval za kopce a nad jezerem se vznesly stovky světlušek. Největší dinosaurus v údolí je neviděl, protože spal, a tak mu Bruno přikryl nos dekou. O pár dní později doma zahučel vysavač, Bruno nafoukl tváře — „Bumíček!“ — a máma vyprskla smíchy.

  8. Konec ukázky ✦

    Takhle začíná celý příběh. Chceš svůj vlastní? Řekni to mámě nebo tátovi.

Posouvej prstem, roztažením dvou prstů přiblížíš. Dál a Zpět jdou po jednotlivých okénkách.

Obálka ukázky Kakaová mapa (6–8 let)
6–8 let · komiks

Kakaová mapa

Lina, Oto a skřítek Oblázek jdou tam, kde ještě nikdo nebyl. Krystaly v tunelech září — ale jen když někdo zpívá.

Tahle ukázka je zatím v angličtině — bubliny brzy přeložíme. Text každé stránky najdeš přeložený pod obrázkem.

  • Obrázková knížka
Přečíst ukázku

Ukázka — vymyšlené dítě

  1. Obálka: Lina drží v jiskřivém tunelu zářící lucernu, vedle ní Oto s mapou a skřítek Oblázek zpívá na kameni.

    Kakaová mapa

    Kniha pro Linu

  2. Ráno Oto ukazuje svou první mapu, Oblázek ji poplácá kakaovými prsty, Lina z ní potajmu složí lodičku a roh odplave po potoce. Ráno před výpravou tam, kde ještě nikdo nebyl. Oto: Moje první mapa! Překreslil jsem ji od starých horníků — i se všemi značkami. Oto: Snad je dobrá. Oblázek: Jejda. Kakaové prsty. Iskra: Kdyby lucerna zhasla, zapalte ji od kamene, který svítí sám od sebe. Lina (myslí si): Jen malá lodička. Hned ji zase rozložím. TRRRH!

    Ráno před výpravou tam, kde ještě nikdo nebyl.

    Oto: Moje první mapa! Překreslil jsem ji od starých horníků — i se všemi značkami.

    Oto: Snad je dobrá.

    Oblázek: Jejda. Kakaové prsty.

    Iskra: Kdyby lucerna zhasla, zapalte ji od kamene, který svítí sám od sebe.

    Lina (myslí si): Jen malá lodička. Hned ji zase rozložím.

    TRRRH!

  3. Iskra uváže Otovi lano, děti vejdou do jiskřivého tunelu, Oblázek kýchne a lucerna zhasne; když Oblázek zpívá, krystaly září. Iskra: Zůstanu tady a budu povolovat lano. Zatáhněte a přijdu. Oto: Mapu mám. Jdeme! Oblázek: Chi-chi-chi! Jiskřičky! Chi-chi… Oto: Pozor! Když se směje, kýchá. HAPČÍÍÍ! Oblázek: Je tu tma jak v ponožce, jak v ponožce… Oto: Září! Když zpívá!

    Iskra: Zůstanu tady a budu povolovat lano. Zatáhněte a přijdu.

    Oto: Mapu mám. Jdeme!

    Oblázek: Chi-chi-chi! Jiskřičky! Chi-chi…

    Oto: Pozor! Když se směje, kýchá.

    HAPČÍÍÍ!

    Oblázek: Je tu tma jak v ponožce, jak v ponožce…

    Oto: Září! Když zpívá!

  4. Všichni zpívají a tunel září; na rozcestí pěti tunelů Oto zjistí, že mapě chybí roh, a podezírá Oblázka; Lina mlčí a svírá svůj kámen. Oto: Já se bojím motýlů, i malých! Lina: Já jsem omylem snědla žížalu, v salátu! Oto: Kdo mi roztrhl mapu?! Oto: Kakaové prsty… Oblázku? Oblázek: Já… já jsem ji jen poplácal.

    Oto: Já se bojím motýlů, i malých!

    Lina: Já jsem omylem snědla žížalu, v salátu!

    Oto: Kdo mi roztrhl mapu?!

    Oto: Kakaové prsty… Oblázku?

    Oblázek: Já… já jsem ji jen poplácal.

  5. Lina je zavede do slepé chodby a zpívá až moc nahlas; Oblázek sedí potichu ve tmě, Oto se chce vrátit a Lina si vzpomene na odplouvající lodičku. Lina: Tudy! Určitě! Oto: Zeď. Paráda. Lina: Tra-la-la, všechno je skvělé, tra-la-la! Oto: Bez Oblázka je to jak baterka bez baterie. Oto: Pět tunelů a mapa bez rohu. Musíme zpátky.

    Lina: Tudy! Určitě!

    Oto: Zeď. Paráda.

    Lina: Tra-la-la, všechno je skvělé, tra-la-la!

    Oto: Bez Oblázka je to jak baterka bez baterie.

    Oto: Pět tunelů a mapa bez rohu. Musíme zpátky.

  6. Lina se přizná, Oto se zlobí, Oblázek se ptá, jestli lodička plavala; Lina nakreslí zub z mapy, a zatímco si Oblázek brouká, najdou krystal ve tvaru zubu. Lina: Nebyl to Oblázek. Byla jsem to já. Složila jsem z mapy lodičku a ona se roztrhla. Oto: Lodičku? Z mojí první mapy?! Oblázek: …A aspoň plavala? Lina: Na rohu byl krystal. Jako zub. Oto: Zub je značka starých horníků! Ukazuje cestu. Oblázek: Zub ukazuje, zub ukazuje… Oto: Tudy!

    Lina: Nebyl to Oblázek. Byla jsem to já. Složila jsem z mapy lodičku a ona se roztrhla.

    Oto: Lodičku? Z mojí první mapy?!

    Oblázek: …A aspoň plavala?

    Lina: Na rohu byl krystal. Jako zub.

    Oto: Zub je značka starých horníků! Ukazuje cestu.

    Oblázek: Zub ukazuje, zub ukazuje…

    Oto: Tudy!

  7. Ve Zpívající síni Lina zapálí lucernu od zářícího kamene, u jezírka najdou její lodičku s chybějícím rohem mapy a po Oblázkově kýchnutí se pohnou malé dveře. Lina: Kámen, který svítí sám od sebe! A místo, kde ještě nikdo nebyl! Lina: Ještě nikdo tu nebyl… kromě mojí lodičky. Oto: Můj roh! I s dveřmi. Oblázek: Chi-chi-HAPČÍ! …hapčí… hapčí… Oto: Ty dveře… se pohnuly.

    Lina: Kámen, který svítí sám od sebe! A místo, kde ještě nikdo nebyl!

    Lina: Ještě nikdo tu nebyl… kromě mojí lodičky.

    Oto: Můj roh! I s dveřmi.

    Oblázek: Chi-chi-HAPČÍ!

    …hapčí… hapčí…

    Oto: Ty dveře… se pohnuly.

  8. Konec ukázky ✦

    Takhle začíná celý příběh. Chceš svůj vlastní? Řekni to mámě nebo tátovi.

Posouvej prstem, roztažením dvou prstů přiblížíš. Dál a Zpět jdou po jednotlivých okénkách.

Obálka ukázky Dvě sekundy (7–9 let)
7–9 let · komiks

Dvě sekundy

Ema čte proudy z bublinek a závodí se svým bratrancem o kousek mapy. A papoušek Echo všechno opakuje.

Tahle ukázka je zatím v angličtině — bubliny brzy přeložíme. Text každé stránky najdeš přeložený pod obrázkem.

  • Čistá linka
Přečíst ukázku

Ukázka — vymyšlené dítě

  1. Obálka: Ema, která jezdí na vozíku, kormidluje vor Bublina a ukazuje na bublinky ve vodě, Kubo se směje u stěžně a drží lano od plachty, papoušek Echo sedí na bidýlku; daleko vzadu vesluje Maťo na voru Žralok a Kotva vesluje na své loďce před červenobílým majákem.

    Dvě sekundy

    Kniha pro Emu

  2. V ranním přístavu Kotva ukazuje kousek mapy pro vítěze závodu; bratranec Maťo se vytahuje a papoušek Echo opakuje poslední slovo; Ema sjede na vozíku po rampě na vor Bublina a s Kubem se chystá vedle Maťova Žraloka. Pirátský ostrov. Jednou za rok tu děti závodí o kousek Velké mapy. Kotva: Kdo první zazvoní na zvon na bóji u majáku, dostane tenhle kousek. Maťo: Vyhraju, sestřenko. Jako vždycky. Echo: …VŽDYCKY! Ema: Echo opakuje poslední slovo. Jakékoli slovo. Echo: …SLOVO! Kubo: Uzly jsou hotové, kapitánko. Ema: Tak vytáhni plachtu! Kubo: Maťo má dvakrát větší vesla. Ema: A my máme bublinky.

    Pirátský ostrov. Jednou za rok tu děti závodí o kousek Velké mapy.

    Kotva: Kdo první zazvoní na zvon na bóji u majáku, dostane tenhle kousek.

    Maťo: Vyhraju, sestřenko. Jako vždycky.

    Echo: …VŽDYCKY!

    Ema: Echo opakuje poslední slovo. Jakékoli slovo.

    Echo: …SLOVO!

    Kubo: Uzly jsou hotové, kapitánko.

    Ema: Tak vytáhni plachtu!

    Kubo: Maťo má dvakrát větší vesla.

    Ema: A my máme bublinky.

  3. Závod začíná: Maťo zabere a ujme se vedení, Ema si všimne, že se bublinky točí doleva, najde proud a Bublina předjede Žraloka; za majákem se třpytí Čertův vír. TÚÚÚÚT! Maťo: Pápá, šneci! Ema: Bublinky se točí doleva. Je tam proud! Maťo: Hej! To je podvod! Echo: …PODVOD! Kubo: Proud není podvod. Je zadarmo! Ema: A za majákem je ten nejrychlejší. Kubo: Ten ne, kapitánko. Ten je čertovský.

    TÚÚÚÚT!

    Maťo: Pápá, šneci!

    Ema: Bublinky se točí doleva. Je tam proud!

    Maťo: Hej! To je podvod!

    Echo: …PODVOD!

    Kubo: Proud není podvod. Je zadarmo!

    Ema: A za majákem je ten nejrychlejší.

    Kubo: Ten ne, kapitánko. Ten je čertovský.

  4. Ema hledí na Čertův vír a Bublina vede o celý vor; Ema se otočí, aby Maťa popíchla, strhne s sebou kormidlo a Echo jí skočí na hlavu — vor objede bóji z nesprávné strany. Ema: Čertův vír. Ještě nikdo se do něj neodvážil. Kubo: Dneska jedeme k bóji, kapitánko. Kubo: Vedeme! O celý vor! Ema: Maťo! Pozdravuj rybičky! Echo: …RYBIČKY! RYBIČKY! Ema: Echo! Dost! Echo: …DOST!

    Ema: Čertův vír. Ještě nikdo se do něj neodvážil.

    Kubo: Dneska jedeme k bóji, kapitánko.

    Kubo: Vedeme! O celý vor!

    Ema: Maťo! Pozdravuj rybičky!

    Echo: …RYBIČKY! RYBIČKY!

    Ema: Echo! Dost!

    Echo: …DOST!

  5. Maťo zazvoní na zvon na bóji první a Ema dvě sekundy po něm; Ema mlčky sedí se zaťatými pěstmi, pak to svede na papouška a Echo ukáže křídlem přímo na ni. CINK! Maťo: Prvníííí! cink. Kotva: Maťo. O dvě sekundy. Ema: To ten papoušek! Echo: …PAPOUŠEK!

    CINK!

    Maťo: Prvníííí!

    cink.

    Kotva: Maťo. O dvě sekundy.

    Ema: To ten papoušek!

    Echo: …PAPOUŠEK!

  6. U majáku dostane Maťo kousek mapy, ale neumí ho přečíst a požádá Emu o pomoc; Ema uzná, že prohrála, a podívá se na něj; všichni jedou výtahem po boku majáku, Ema na vozíku, a z ochozu Ema podle kroužků na mapě najde Čertův vír. Maťo: Co jsou ti šneci? Kde je poklad? Maťo: …Emo? Ty umíš číst proudy. Ema: Prohrála jsem o dvě sekundy. O dvě! Ema: …Ukaž. Kotva: Shora proudy uvidíte. Ema: Otoč ji, Kubo. Želví skála je tamhle. Ema: Tři kroužky a jedna dlouhá skluzavka… Čertův vír! Maťo: Tam? …Já nejedu.

    Maťo: Co jsou ti šneci? Kde je poklad?

    Maťo: …Emo? Ty umíš číst proudy.

    Ema: Prohrála jsem o dvě sekundy. O dvě!

    Ema: …Ukaž.

    Kotva: Shora proudy uvidíte.

    Ema: Otoč ji, Kubo. Želví skála je tamhle.

    Ema: Tři kroužky a jedna dlouhá skluzavka… Čertův vír!

    Maťo: Tam? …Já nejedu.

  7. Ema se rozhodne vjet do Čertova víru a vzít Maťa do vleku; všichni se cestou smějí, ale v zatáčce se Maťovi rozváže uzel na mašli; Ema stočí vor k němu, Kubo hodí smyčku na ploutev a Maťova vesla je vytáhnou do klidné vody. Ema: Mapa vede tudy, tak pojedeme tudy. Vezmeme tě do vleku. Maťo: …Tak jo. Ale mapu nesu já. Maťo: Uzly umím. Mašle drží vždycky. Kubo: …Vždycky? Echo: …VŽDYCKY! Ema: Je to jen malý vír! Kubo: MALÝ?! Maťo: Jů-hůůů! Ema: Jejda. Je větší, než jsem myslela! Maťo: Mašle se rozvázala! Ema: Točím k němu! Kubo, smyčku! Kubo: Tomu říkám uzel. Maťo: A tomu říkám vesla!

    Ema: Mapa vede tudy, tak pojedeme tudy. Vezmeme tě do vleku.

    Maťo: …Tak jo. Ale mapu nesu já.

    Maťo: Uzly umím. Mašle drží vždycky.

    Kubo: …Vždycky?

    Echo: …VŽDYCKY!

    Ema: Je to jen malý vír!

    Kubo: MALÝ?!

    Maťo: Jů-hůůů!

    Ema: Jejda. Je větší, než jsem myslela!

    Maťo: Mašle se rozvázala!

    Ema: Točím k němu! Kubo, smyčku!

    Kubo: Tomu říkám uzel.

    Maťo: A tomu říkám vesla!

  8. Proud je zanese do skryté laguny se starým vrakem; Ema háčkem vytáhne z poklopu truhlu, Maťo v ní najde druhý kousek mapy a Ema navrhne odvetu; pak z vraku zazní hlas: „Pozdravuj rybičky“. Kubo: Tohle není na žádné mapě. Ema: Tak to nakresli, Kubo! Maťo: Nedosáhnu! Ema: Kubo, háček! A drž nás u vraku. Ema: Další je u Velrybího ostrova. Odveta? Maťo: Odveta! Echo: …ODVETA! Hlas z vraku: …Pozdravuj rybičky… Kubo: To… nebyl Echo. Ema: To jsem křičela já. U bóje.

    Kubo: Tohle není na žádné mapě.

    Ema: Tak to nakresli, Kubo!

    Maťo: Nedosáhnu!

    Ema: Kubo, háček! A drž nás u vraku.

    Ema: Další je u Velrybího ostrova. Odveta?

    Maťo: Odveta!

    Echo: …ODVETA!

    Hlas z vraku: …Pozdravuj rybičky…

    Kubo: To… nebyl Echo.

    Ema: To jsem křičela já. U bóje.

  9. Konec ukázky ✦

    Takhle začíná celý příběh. Chceš svůj vlastní? Řekni to mámě nebo tátovi.

Posouvej prstem, roztažením dvou prstů přiblížíš. Dál a Zpět jdou po jednotlivých okénkách.

Obálka ukázky Dvě sekundy (7–9 let)
7–9 let · komiks

Dvě sekundy

Kubo kreslí mapy, Ema čte proudy. Spolu závodí s Maťem o kousek Velké mapy.

Tahle ukázka je zatím v angličtině — bubliny brzy přeložíme. Text každé stránky najdeš přeložený pod obrázkem.

  • Čistá linka
Přečíst ukázku

Ukázka — vymyšlené dítě

  1. Obálka: na plochém voru Bublina drží Kubo v zelené čepici lano od plachty a ukazuje dopředu; vedle něj u kormidla Ema, která jezdí na vozíku, ukazuje na bublinky ve vodě a papoušek Echo sedí na bidýlku; v dálce vesluje Maťo na voru Žralok, Kotva na své veslici a maják.

    Dvě sekundy

    Kniha pro Kuba

  2. V přístavu Kotva ukazuje kousek Velké mapy pro toho, kdo první zazvoní na zvon na bóji; Maťo se vytahuje a papoušek Echo opakuje poslední slovo; Ema sjede po rampě na vor, Kubo vytáhne plachtu a Maťo na Žralokovi zvedne svá obří vesla. Pirátský ostrov. Jednou za rok tu děti závodí o kousek Velké mapy. Kotva: Kdo první zazvoní na zvon na bóji u majáku, dostane tenhle kousek. Maťo: Vyhraju, sestřenko. Jako vždycky. Echo: …VŽDYCKY! Ema: Echo opakuje poslední slovo. Jakékoli slovo. Echo: …SLOVO! Kubo: Vytáhnout plachtu! Ema: Kapitáne, proudy dneska šumí jako limonáda. Kubo: Maťo má dvakrát větší vesla. Ema: A my máme bublinky.

    Pirátský ostrov. Jednou za rok tu děti závodí o kousek Velké mapy.

    Kotva: Kdo první zazvoní na zvon na bóji u majáku, dostane tenhle kousek.

    Maťo: Vyhraju, sestřenko. Jako vždycky.

    Echo: …VŽDYCKY!

    Ema: Echo opakuje poslední slovo. Jakékoli slovo.

    Echo: …SLOVO!

    Kubo: Vytáhnout plachtu!

    Ema: Kapitáne, proudy dneska šumí jako limonáda.

    Kubo: Maťo má dvakrát větší vesla.

    Ema: A my máme bublinky.

  3. Závod začíná: Maťo odvesluje, Ema podle bublinek najde proud a Bublina předjede Žraloka; Ema ukazuje na nejrychlejší proud za majákem, kterému Kubo říká čertovský. TÚÚÚÚT! Maťo: Pápá, šneci! Ema: Bublinky se točí doleva. Kubo, je tam proud! Maťo: Hej! To je podvod! Echo: …PODVOD! Kubo: Proud není podvod. Je zadarmo! Ema: A za majákem je ten nejrychlejší. Kubo: Ten ne. Ten je čertovský.

    TÚÚÚÚT!

    Maťo: Pápá, šneci!

    Ema: Bublinky se točí doleva. Kubo, je tam proud!

    Maťo: Hej! To je podvod!

    Echo: …PODVOD!

    Kubo: Proud není podvod. Je zadarmo!

    Ema: A za majákem je ten nejrychlejší.

    Kubo: Ten ne. Ten je čertovský.

  4. Ema chce jednou projet Čertovým vírem; Bublina vede, Kubo se otočí, aby Maťa popíchl, pustí lano od plachty a Echo mu přistane na hlavě, takže vor objede bóji z nesprávné strany. Ema: Čertův vír. Jednou jím projedu. Ještě nikdo se neodvážil. Kubo: Dneska jedeme k bóji. Kubo: Vedeme! O celý vor! Kubo: Maťo! Pozdravuj rybičky! Echo: …RYBIČKY! RYBIČKY! Ema: Kubo! Plachta! Kubo: Echo! Dost! Echo: …DOST!

    Ema: Čertův vír. Jednou jím projedu. Ještě nikdo se neodvážil.

    Kubo: Dneska jedeme k bóji.

    Kubo: Vedeme! O celý vor!

    Kubo: Maťo! Pozdravuj rybičky!

    Echo: …RYBIČKY! RYBIČKY!

    Ema: Kubo! Plachta!

    Kubo: Echo! Dost!

    Echo: …DOST!

  5. Maťo zazvoní první, Kubo dvě sekundy po něm; Kubo zrudne vzteky a svede to na papouška a Echo ukáže křídlem rovnou zpátky na něj. CINK! Maťo: Prvníííí! cink. Kotva: Maťo. O dvě sekundy. Kubo: To tvůj papoušek! Echo: …PAPOUŠEK!

    CINK!

    Maťo: Prvníííí!

    cink.

    Kotva: Maťo. O dvě sekundy.

    Kubo: To tvůj papoušek!

    Echo: …PAPOUŠEK!

  6. Maťo dostane kousek mapy, ale neumí ho přečíst a zeptá se Kuba; Kubo vydechne, vyjedou výtahem na maják a Kubo natočí mapu podle Želví skály — trasa vede Čertovým vírem. Maťo: Co jsou ti šneci? Kde je poklad? Ema: Jestli jsou to šneci, tak hodně rychlí. Maťo: …Kubo? Ty přece kreslíš mapy, ne? Kubo: Prohráli jsme o dvě sekundy. O dvě! Kubo: …Ukaž. Ema: Jsou to proudy. Ale které? Moře je jich plné. Kotva: Shora proudy uvidíte. Kubo: Želví skála je tamhle. Takže mapa jde takhle! Ema: Tři kroužky a jedna dlouhá skluzavka… Čertův vír! Maťo: Tam? …Já nejedu.

    Maťo: Co jsou ti šneci? Kde je poklad?

    Ema: Jestli jsou to šneci, tak hodně rychlí.

    Maťo: …Kubo? Ty přece kreslíš mapy, ne?

    Kubo: Prohráli jsme o dvě sekundy. O dvě!

    Kubo: …Ukaž.

    Ema: Jsou to proudy. Ale které? Moře je jich plné.

    Kotva: Shora proudy uvidíte.

    Kubo: Želví skála je tamhle. Takže mapa jde takhle!

    Ema: Tři kroužky a jedna dlouhá skluzavka… Čertův vír!

    Maťo: Tam? …Já nejedu.

  7. Kubo si překreslí trasu do sešitu, ve spěchu chytí Emin vozík a Ema mu řekne, že je kapitán voru, ne jejích kol; v Čertově víru se Maťovi rozváže mašle, Kubo hodí smyčku a Maťo pořádně zabere vesly. Kubo: Mapa vede tudy, tak pojedeme tudy. Maťo, vezmeme tě do vleku. Maťo: …Tak jo. Mapu nesu já. A lano uvážu na mašli. Ema: Konečně Čertův vír! Kubo: Rychle, než si to Maťo rozmyslí! Ema: Kubo, ty jsi kapitán voru. Ne mých kol. Kubo: Drž se trasy! U skály doprava! Ema: Jasně! Je to jen malý vír! Maťo: Jů-hůůů! Ema: Jejda, moc ostře! Točím k němu! Maťo: Mašle se rozvázala! Kubo: Hodím smyčku! Kubo: Tomu říkám uzel. Maťo: A tomu říkám vesla!

    Kubo: Mapa vede tudy, tak pojedeme tudy. Maťo, vezmeme tě do vleku.

    Maťo: …Tak jo. Mapu nesu já. A lano uvážu na mašli.

    Ema: Konečně Čertův vír!

    Kubo: Rychle, než si to Maťo rozmyslí!

    Ema: Kubo, ty jsi kapitán voru. Ne mých kol.

    Kubo: Drž se trasy! U skály doprava!

    Ema: Jasně! Je to jen malý vír!

    Maťo: Jů-hůůů!

    Ema: Jejda, moc ostře! Točím k němu!

    Maťo: Mašle se rozvázala!

    Kubo: Hodím smyčku!

    Kubo: Tomu říkám uzel.

    Maťo: A tomu říkám vesla!

  8. Za vírem najdou vrak, který není na žádné mapě; Ema háčkem vyloví truhlu s dalším kouskem mapy a Maťo s Kubem se domluví na odvetě; z vraku zazní hlas: „Pozdravuj rybičky“. Kubo: Tohle není na žádné mapě. Kreslím to! Ema: Kresli rychle. Příliv nepočká. Maťo: Nedosáhnu! Ema: Kubo, háček! A drž nás u vraku. Kubo: Další je u Velrybího ostrova. Odveta? Maťo: Odveta! Echo: …ODVETA! Hlas z vraku: …Pozdravuj rybičky… Ema: To… nebyl Echo. Kubo: To jsem křičel já. U bóje.

    Kubo: Tohle není na žádné mapě. Kreslím to!

    Ema: Kresli rychle. Příliv nepočká.

    Maťo: Nedosáhnu!

    Ema: Kubo, háček! A drž nás u vraku.

    Kubo: Další je u Velrybího ostrova. Odveta?

    Maťo: Odveta!

    Echo: …ODVETA!

    Hlas z vraku: …Pozdravuj rybičky…

    Ema: To… nebyl Echo.

    Kubo: To jsem křičel já. U bóje.

  9. Konec ukázky ✦

    Takhle začíná celý příběh. Chceš svůj vlastní? Řekni to mámě nebo tátovi.

Posouvej prstem, roztažením dvou prstů přiblížíš. Dál a Zpět jdou po jednotlivých okénkách.

Obálka ukázky Magnet (9–11 let)
9–11 let · komiks

Magnet

Tobi sedí už dva roky na lavičce náhradníků. Teď má šanci: do západu slunce chytit robota Lepíka. Jenže jeho nová parťačka mluví s holuby.

Tahle ukázka je zatím v angličtině — bubliny brzy přeložíme. Text každé stránky najdeš přeložený pod obrázkem.

  • Superhrdinové
Přečíst ukázku

Ukázka — vymyšlené dítě

  1. Obálka: Tobi v plášti z kostkované deky a plaveckých brýlích táhne magnetem vzduchem řadu lžiček, vedle něj skeptická Lota ve žluté pláštěnce s holubem na hlavě, za nimi věž Signál a malý kulatý robot Lepík.

    Magnet

    Kniha pro Tobiho

  2. Na střeše základny Tobi táhne magnetem sedm lžiček; Strážkyně věže říká, že robot Lepík slepuje celé město a kdo ho přivede zpátky, přidá se k týmu Signál; Tobi musí jít s nováčkem Lotou, která má na hlavě holuba Vrkouše. Město hrdinů. Každé dítě tu má jednu schopnost. Tobiho je magnet. Tobi: Sedm lžiček najednou. Nový rekord! Strážkyně věže: Robot Lepík profesora Nehody utekl. Slepuje celé město. Strážkyně věže: Kdo ho do západu slunce přivede zpátky, přidá se k týmu Signál. Tobi: Konečně. Dva roky na lavičce. Strážkyně věže: Půjdeš s Lotou. Je nová. Lota: Ahoj. Tohle je Vrkouš. Říká, že máš divné brýle. Tobi (myslí si): Paráda. Nováček a holub.

    Město hrdinů. Každé dítě tu má jednu schopnost. Tobiho je magnet.

    Tobi: Sedm lžiček najednou. Nový rekord!

    Strážkyně věže: Robot Lepík profesora Nehody utekl. Slepuje celé město.

    Strážkyně věže: Kdo ho do západu slunce přivede zpátky, přidá se k týmu Signál.

    Tobi: Konečně. Dva roky na lavičce.

    Strážkyně věže: Půjdeš s Lotou. Je nová.

    Lota: Ahoj. Tohle je Vrkouš. Říká, že máš divné brýle.

    Tobi (myslí si): Paráda. Nováček a holub.

  3. V parku plném slepených oprav Tobi přitahuje Lepíka magnetem, ale robot se přilepí k lampě a Tobiho to smykem táhne přímo k ní; Lepík uteče a kolem proběhne profesor Nehoda se síťkou na motýly. Lota: Vrkouš říká, že Lepík je za fontánou. Tobi: Já vím. Vidím ho. Tobi: Je z kovu. Jedno přitáhnutí a je můj. SMYK! Lota: Tobi, letíš k němu! Profesor Nehoda: Lepíku! Stůj! Promiňte, děti! Tobi: To jsem věděl. No… skoro.

    Lota: Vrkouš říká, že Lepík je za fontánou.

    Tobi: Já vím. Vidím ho.

    Tobi: Je z kovu. Jedno přitáhnutí a je můj.

    SMYK!

    Lota: Tobi, letíš k němu!

    Profesor Nehoda: Lepíku! Stůj! Promiňte, děti!

    Tobi: To jsem věděl. No… skoro.

  4. Na tržišti Lota poslouchá holuby: Lepík věci nerozbíjí, ale opravuje; Tobiho vztek rozechvěje lžičky; Lota se bojí, že ji pošlou domů; Vrkouš ukáže lepkavou stopu k náměstí. Lota: Holubi říkají, že Lepík věci nerozbíjí. Opravuje je. Tobi: Lepidlem? Celé město? Lota: Třesou se ti lžičky. Tobi: To nejsou moje lžičky! Lota: Jestli ho nechytíme, pošlou mě domů. Je to můj první den. Tobi: Mě nikam neposílají. Já jen sedím. Lota: Náměstí! Tobi: Jdeme!

    Lota: Holubi říkají, že Lepík věci nerozbíjí. Opravuje je.

    Tobi: Lepidlem? Celé město?

    Lota: Třesou se ti lžičky.

    Tobi: To nejsou moje lžičky!

    Lota: Jestli ho nechytíme, pošlou mě domů. Je to můj první den.

    Tobi: Mě nikam neposílají. Já jen sedím.

    Lota: Náměstí!

    Tobi: Jdeme!

  5. Na náměstí Tobi opatrně míří na Lepíkovo kolečko, ale kolem proletí holubi a Lepík uteče k věži; Nehoda chytí do síťky jen vlastní klobouk; rudý Tobi křičí na Lotu a všechno kovové kolem něj se třese. Tobi: Teď. Jen kolečko. Pomalu… Lota: Tobi, počkej! Holubi vědí, kam jede! Profesor Nehoda: Zase vedle! Tobi: Všechno jsi zkazila!

    Tobi: Teď. Jen kolečko. Pomalu…

    Lota: Tobi, počkej! Holubi vědí, kam jede!

    Profesor Nehoda: Zase vedle!

    Tobi: Všechno jsi zkazila!

  6. Tobiho magnet vybuchne a letí na něj hrnce, kola, poštovní schránka i vozík; z velké hromady kovu trčí jen tenisky; uvnitř hromady sedí Tobi s pánví na hlavě a na dlani se mu třese lžička. ŘINK-BÁC-CINK! Lota: …Tobi? Hlas z hromady: Jsem v pohodě. Asi. Lota: Vrkouš se ptá, jestli nechceš hroznové víno. Tobi: Paráda. Ještě i pánev.

    ŘINK-BÁC-CINK!

    Lota: …Tobi?

    Hlas z hromady: Jsem v pohodě. Asi.

    Lota: Vrkouš se ptá, jestli nechceš hroznové víno.

    Tobi: Paráda. Ještě i pánev.

  7. Tobi zkouší pokus: když se zamračí, lžička se třese víc, když pomalu vydechne, spadne; hromada se rozpadne, Tobi všechno vrátí na místo a na obrubníku se Lotě omluví; ona mu řekne, že Lepík míří k věži. Tobi: Pokus jedna: myslet na holuby. Tobi: Pokus dva: nemyslet na holuby. Lota: Co tam děláš? Tobi: Vědu. Pekař: Moje pánev! Tobi: Pánev — tam. Kolo — tam. Tobi: Promiň. Neposlouchal jsem. Kam Lepík jede? Lota: Nahoru na věž. Holubi říkají, že chce opravit Signál.

    Tobi: Pokus jedna: myslet na holuby.

    Tobi: Pokus dva: nemyslet na holuby.

    Lota: Co tam děláš?

    Tobi: Vědu.

    Pekař: Moje pánev!

    Tobi: Pánev — tam. Kolo — tam.

    Tobi: Promiň. Neposlouchal jsem. Kam Lepík jede?

    Lota: Nahoru na věž. Holubi říkají, že chce opravit Signál.

  8. Na věži při západu slunce Lepík maže Signál lepidlem; stříkne Tobimu na brýle a rám Signálu se nakloní, Tobi pomalu otevře pěst; pak magnetem jemně vytáhne Lepíkovi nádržku s lepidlem, Nehoda přišroubuje kartáč a Signál zase svítí. Profesor Nehoda: Lepíku, ne! Lepidlo nesvítí! Lepík: Píp-píp! SKŘÍÍÍP! Lota: Tobi! Signál! Tobi: Jen nádržku. Hezky pomalu. Lepík: Píp? Profesor Nehoda: Tak. Kartáč. A žádné další skvělé nápady, Lepíku. Lota: Vrkouš říká, že se mu to líbí.

    Profesor Nehoda: Lepíku, ne! Lepidlo nesvítí!

    Lepík: Píp-píp!

    SKŘÍÍÍP!

    Lota: Tobi! Signál!

    Tobi: Jen nádržku. Hezky pomalu.

    Lepík: Píp?

    Profesor Nehoda: Tak. Kartáč. A žádné další skvělé nápady, Lepíku.

    Lota: Vrkouš říká, že se mu to líbí.

  9. Strážkyně věže vezme Tobiho a Lotu do týmu na zkoušku a první úkol je odlepit celé město; večer pod lampami všichni odlepují věci a Signál najednou zabliká směrem k ostrovu na řece. Strážkyně věže: Robot je zpátky a Signál svítí. Kdo to udělal? Tobi: Holubi věděli, kam jede. Lota: A on věděl, co vytáhnout. Strážkyně věže: Jste v týmu. Zatím na zkoušku. Oba. Strážkyně věže: První úkol je tamhle dole. Strážkyně věže: Odlepit celé město. Tobi: …Celé? Lepík: Píp! Lota: Vrkouš říká, že Signál volá ostrov. Tobi: Ostrov? Tam přece nikdo nebydlí. Pokračování příště: Signál z ostrova

    Strážkyně věže: Robot je zpátky a Signál svítí. Kdo to udělal?

    Tobi: Holubi věděli, kam jede.

    Lota: A on věděl, co vytáhnout.

    Strážkyně věže: Jste v týmu. Zatím na zkoušku. Oba.

    Strážkyně věže: První úkol je tamhle dole.

    Strážkyně věže: Odlepit celé město.

    Tobi: …Celé?

    Lepík: Píp!

    Lota: Vrkouš říká, že Signál volá ostrov.

    Tobi: Ostrov? Tam přece nikdo nebydlí.

    Pokračování příště: Signál z ostrova

  10. Konec ukázky ✦

    Takhle začíná celý příběh. Chceš svůj vlastní? Řekni to mámě nebo tátovi.

Posouvej prstem, roztažením dvou prstů přiblížíš. Dál a Zpět jdou po jednotlivých okénkách.

Obálka ukázky Noc záhad (12–14 let)
12–14 let · komiks

Noc záhad

Klára rozluští každou šifru. Na Noc záhad má čtyři obálky, bráchu a plyšového křečka. Bude to stačit?

Tahle ukázka je zatím v angličtině — bubliny brzy přeložíme. Text každé stránky najdeš přeložený pod obrázkem.

  • Anime
Přečíst ukázku

Ukázka — vymyšlené dítě

  1. Obálka: večerní ulice na sídlišti s lampami a rozsvícenou pekárnou; vpředu Klára se sešitem a sluchátky kolem krku, její brácha Vilko s plyšovým křečkem, za nimi Dávid a Ivka.

    Noc záhad

    Kniha pro Kláru

  2. Před pekárnou se scházejí týmy, paní Lienka na schodech drží nad hlavou čtyři obálky, Klára se přihlásí s bráchou a plyšákem, vedle nich Dávid a Ivka. Podzimní prázdniny u babičky. Sedm dní. Jedna pekárna. A brácha. Paní Lienka: Čtyři obálky. V poslední je heslo pro mě. Bez hesla žádný cíl. Paní Lienka: Kdo bude první zpátky do osmi, dostane své jméno na Tabuli záhad. Klára: Tým: já, brácha a Gustáv. Paní Lienka: Plyšák se počítá za půl. Dávid: My jsme taky dva. Rišo je u babičky. Stejně vás porazíme. Paní Lienka: Jen dnes večer stačí dva. Dva a půl taky.

    Podzimní prázdniny u babičky. Sedm dní. Jedna pekárna. A brácha.

    Paní Lienka: Čtyři obálky. V poslední je heslo pro mě. Bez hesla žádný cíl.

    Paní Lienka: Kdo bude první zpátky do osmi, dostane své jméno na Tabuli záhad.

    Klára: Tým: já, brácha a Gustáv.

    Paní Lienka: Plyšák se počítá za půl.

    Dávid: My jsme taky dva. Rišo je u babičky. Stejně vás porazíme.

    Paní Lienka: Jen dnes večer stačí dva. Dva a půl taky.

  3. Týmy otevřou první obálku se šifrou, Klára ji na schodech pekárny rychle rozluští a utíká s Vilkem pryč; na zastávce dostane druhou obálku. EXVVWRS Dávid: Co to je? Překlepy? Klára: Posun o jedno… nesmysl. O tři… Zastávka. Vilko: Jsi jak počítač. Jedna nula pro návštěvu. Klára: „Jdi ke Strážci času.“ Kdo je Strážce času? Vilko: Babiččin budík?

    EXVVWRS

    Dávid: Co to je? Překlepy?

    Klára: Posun o jedno… nesmysl. O tři… Zastávka.

    Vilko: Jsi jak počítač.

    Jedna nula pro návštěvu.

    Klára: „Jdi ke Strážci času.“ Kdo je Strážce času?

    Vilko: Babiččin budík?

  4. Klára hledá v telefonu, pak s Vilkem potajmu sledují Dávida a Ivku k soše Strážce času; Vilkův plyšák pískne a ti dva se otočí. Internet o Strážci času nic neví. Internet tu nikdy nebyl. Ivka: Strážce je socha u školy. To ví každý. Dávid: Já to věděl první. Ivka: Ty jsi vždycky první. Vilko: Jsme špioni? Klára: Jsme turisti. PÍSK! Dávid: Sledujete nás? Klára: Já? Venčím křečka.

    Internet o Strážci času nic neví. Internet tu nikdy nebyl.

    Ivka: Strážce je socha u školy. To ví každý.

    Dávid: Já to věděl první.

    Ivka: Ty jsi vždycky první.

    Vilko: Jsme špioni?

    Klára: Jsme turisti.

    PÍSK!

    Dávid: Sledujete nás?

    Klára: Já? Venčím křečka.

  5. U sochy dostanou oba týmy třetí obálku se šifrou ze symbolů, rozdělí se a Klára ji rozluští na lavičce pod lampou. (šifra ze symbolů) (šifra ze symbolů) (šifra ze symbolů) ▲=U ●=N ■=D ◆=E ★=R ✚=T ▼=H ◐=B ♥=C ♣=O ♠=I ☾=L ✿=W ▶=K ◀=G ✖=S Ivka: Tyhle symboly neznám. Klára (myslí si): Já ano. Dávid: My to zvládneme sami. Klára: Já taky. Vilko: Čau! Klára: „Pod lavičkou na kopci, kde v zimě sáňkuje celý panelák.“ Klára: …Paráda. Na kterém kopci?

    (šifra ze symbolů)

    (šifra ze symbolů)

    (šifra ze symbolů)

    ▲=U ●=N ■=D ◆=E ★=R ✚=T ▼=H ◐=B ♥=C ♣=O ♠=I ☾=L ✿=W ▶=K ◀=G ✖=S

    Ivka: Tyhle symboly neznám.

    Klára (myslí si): Já ano.

    Dávid: My to zvládneme sami.

    Klára: Já taky.

    Vilko: Čau!

    Klára: „Pod lavičkou na kopci, kde v zimě sáňkuje celý panelák.“

    Klára: …Paráda. Na kterém kopci?

  6. Klára sedí na lavičce, Vilko jí spí na rameni, za sídlištěm tři kopce; přes ulici Dávid a Ivka hádají nad svým papírem. Klára vzbudí Vilka a vstane. (šifra ze symbolů) ▲=U ●=N ■=D ◆=E ★=R ✚=T ▼=H ◐=B ♥=C ♣=O ♠=I ☾=L ✿=W ▶=K ◀=G ✖=S POD LAVIČKOU NA KOPCI, KDE V ZIMĚ SÁŇKUJE CELÝ PANELÁK 19:31. Zprávu mám. Kopce jsou tři. Ivka: U garáží? V parku? U vodojemu? Dávid: Možná je to mapa. Nebo pizza. Klára: Vstávej. Jdeme se k někomu vetřít.

    (šifra ze symbolů)

    ▲=U ●=N ■=D ◆=E ★=R ✚=T ▼=H ◐=B ♥=C ♣=O ♠=I ☾=L ✿=W ▶=K ◀=G ✖=S

    POD LAVIČKOU NA KOPCI, KDE V ZIMĚ SÁŇKUJE CELÝ PANELÁK

    19:31. Zprávu mám. Kopce jsou tři.

    Ivka: U garáží? V parku? U vodojemu?

    Dávid: Možná je to mapa. Nebo pizza.

    Klára: Vstávej. Jdeme se k někomu vetřít.

  7. Klára přejde k Dávidovi a Ivce a podá jim svůj sešit; domluví se a všichni čtyři běží po cestě pod lampami. ▲=U ●=N ■=D ◆=E ★=R ✚=T ▼=H ◐=B ♥=C ♣=O ♠=I ☾=L ✿=W ▶=K ◀=G ✖=S POD LAVIČKOU NA KOPCI, KDE V ZIMĚ SÁŇKUJE CELÝ PANELÁK (šifra ze symbolů) Klára: Já vím, co tam stojí. Vy víte, který kopec. Dávid: A proč bychom se měli dělit? Klára: Protože já mám půlku, vy máte půlku a Gustáv je půlka. A drželi jste to bokem. Ivka: Celý panelák sáňkuje jen na jednom. Sáňkovací kopec za garážemi. Dávid: Tak jo. Ale kapitán jsem já. Klára: Jasně, kapitáne. Vilko: Mám hlad.

    ▲=U ●=N ■=D ◆=E ★=R ✚=T ▼=H ◐=B ♥=C ♣=O ♠=I ☾=L ✿=W ▶=K ◀=G ✖=S

    POD LAVIČKOU NA KOPCI, KDE V ZIMĚ SÁŇKUJE CELÝ PANELÁK

    (šifra ze symbolů)

    Klára: Já vím, co tam stojí. Vy víte, který kopec.

    Dávid: A proč bychom se měli dělit?

    Klára: Protože já mám půlku, vy máte půlku a Gustáv je půlka. A drželi jste to bokem.

    Ivka: Celý panelák sáňkuje jen na jednom. Sáňkovací kopec za garážemi.

    Dávid: Tak jo. Ale kapitán jsem já.

    Klára: Jasně, kapitáne.

    Vilko: Mám hlad.

  8. Na kopci za garážemi Ivka vytáhne zpod lavičky plechovku s heslem; Dávid ho cestou rozluští sám a těsně před osmou ho řekne paní Lience. PXIILQ PXIILQ PXIILQ Ivka: Pro jednou já první! Dávid: Heslo rozluští kapitán. Cestou. Klára: Dej to sem! Dávid: Kapitán! …Mám to! Kobliha! Dávid: Heslo: kobliha! Paní Lienka: Ne. 19:59.

    PXIILQ

    PXIILQ

    PXIILQ

    Ivka: Pro jednou já první!

    Dávid: Heslo rozluští kapitán. Cestou.

    Klára: Dej to sem!

    Dávid: Kapitán! …Mám to! Kobliha!

    Dávid: Heslo: kobliha!

    Paní Lienka: Ne.

    7:59.

  9. Do pekárny vtrhnou dvojčata, všichni se smějí, Ivka Kláře nenápadně podá šišku; u babičky Klára otevře kufr a ráno najdou na zastávce nálepku s tečkou. Dvojčata: Muffin! Paní Lienka: Správně! První. Klára: …Muffin. Paní Lienka: Taky správně. Druhé místo. Dávid: Chyba kapitána. Vilko: Já bych taky řekl kobliha. Ivka: Půjdeš zítra s námi? V pátek poznáš Riša. Klára: Zítra. Možná. Ivka: Tohle není od paní Lienky. Klára: Tak je to naše. Pokračování příště: Kdo lepí tečky?

    Dvojčata: Muffin!

    Paní Lienka: Správně! První.

    Klára: …Muffin.

    Paní Lienka: Taky správně. Druhé místo.

    Dávid: Chyba kapitána.

    Vilko: Já bych taky řekl kobliha.

    Ivka: Půjdeš zítra s námi? V pátek poznáš Riša.

    Klára: Zítra. Možná.

    Ivka: Tohle není od paní Lienky.

    Klára: Tak je to naše.

    Pokračování příště: Kdo lepí tečky?

  10. Konec ukázky ✦

    Takhle začíná celý příběh. Chceš svůj vlastní? Řekni to mámě nebo tátovi.

Posouvej prstem, roztažením dvou prstů přiblížíš. Dál a Zpět jdou po jednotlivých okénkách.

Nakreslila AI. Děti v ukázkách jsou vymyšlené.

Potřebuju pomoc
Zavřít ×

Když tě něco trápí

Někdy se stane něco, co tě tíží. Pak je dobré říct to dospělému, kterému věříš — mamce, taťkovi, paní učitelce, babičce. Říct to není žalování, je to odvaha.

Pomoc vybíráme podle země, ve které jsi, ne podle jazyka webu. Podmínky, cenu hovoru a provozní dobu uvádí každá služba. Ověřeno 9. listopadu 2026. Jsi jinde? Child Helpline International (dětské linky pomoci podle zemí). Linky pomoci v každé zemi

Napiš nám ✉️