Přečti si ukázku
Kolik ti je let?

Rexo a malinký stan
Bruno a malý Pupo čekají na světlušky. Jenže přijde bouřka — a na dveře zaklepe někdo obrovský.
Tahle ukázka je zatím v angličtině — bubliny brzy přeložíme. Text každé stránky najdeš přeložený pod obrázkem.
- Modelína
Ukázka — vymyšlené dítě

Rexo a malinký stan
Kniha pro Bruna

U jezera stavěli Bruno a Pupo malinký oranžový stan, protože dnes v noci měly přiletět světlušky. Pupo radostí pípal. Jenže přes kopce se přivalily mraky a doktor Fosilka řekl: „Blíží se bouřka — dnes stan spí u mě v chatce.“
PÍP!

Stan teď stál uvnitř chatky. „Světlušky, kde jste?“ šeptal Bruno, ale venku bylo jen hromobití. Bruno si stáhl ostnatou dinosauří kapuci přes oči: „Jsem obrněný dinosaurus, já se nebojím!“ Vtom někdo zaklepal na dveře: ťuk, ťuk.
BUM!

Ve dveřích stál Rexo, největší dinosaurus v údolí, a vešla se do nich jen jeho hlava. „Můžu dál i já, když je hrom ještě větší než já?“ šeptal a třásl se jako želé. Bruno se na něj podíval, odhrnul si kapuci a zašeptal: „Já se taky malililinko bojím — pojď blíž.“
BUM!

Rexo si schoval záda a ocas pod střechu kůlny na dřevo. Bruno rozsvítil lampičku a stan zazářil jako dýně. „Když to bouchne, počítáme: jedna, dva…“ začal Bruno, ale Pupo mu do toho pípl. „To není tři!“ smál se Rexo.
PÍP!

Znovu zahřmělo. Bruno nafoukl tváře a tenounkým hláskem zahřměl: „Bumíček!“ Rexo vyprskl smíchy a prosil ho, ať to udělá znovu.
BUMÍČEK!

CHRRR!
Pak přestalo pršet, hrom odputoval za kopce a nad jezerem se vznesly stovky světlušek. Největší dinosaurus v údolí je neviděl, protože spal, a tak mu Bruno přikryl nos dekou. O pár dní později doma zahučel vysavač, Bruno nafoukl tváře — „Bumíček!“ — a máma vyprskla smíchy.
Konec ukázky ✦
Takhle začíná celý příběh. Chceš svůj vlastní? Řekni to mámě nebo tátovi.
Posouvej prstem, roztažením dvou prstů přiblížíš. Dál a Zpět jdou po jednotlivých okénkách.

Kakaová mapa
Lina, Oto a skřítek Oblázek jdou tam, kde ještě nikdo nebyl. Krystaly v tunelech září — ale jen když někdo zpívá.
Tahle ukázka je zatím v angličtině — bubliny brzy přeložíme. Text každé stránky najdeš přeložený pod obrázkem.
- Obrázková knížka
Ukázka — vymyšlené dítě

Kakaová mapa
Kniha pro Linu

Ráno před výpravou tam, kde ještě nikdo nebyl.
Oto: Moje první mapa! Překreslil jsem ji od starých horníků — i se všemi značkami.
Oto: Snad je dobrá.
Oblázek: Jejda. Kakaové prsty.
Iskra: Kdyby lucerna zhasla, zapalte ji od kamene, který svítí sám od sebe.
Lina (myslí si): Jen malá lodička. Hned ji zase rozložím.
TRRRH!

Iskra: Zůstanu tady a budu povolovat lano. Zatáhněte a přijdu.
Oto: Mapu mám. Jdeme!
Oblázek: Chi-chi-chi! Jiskřičky! Chi-chi…
Oto: Pozor! Když se směje, kýchá.
HAPČÍÍÍ!
Oblázek: Je tu tma jak v ponožce, jak v ponožce…
Oto: Září! Když zpívá!

Oto: Já se bojím motýlů, i malých!
Lina: Já jsem omylem snědla žížalu, v salátu!
Oto: Kdo mi roztrhl mapu?!
Oto: Kakaové prsty… Oblázku?
Oblázek: Já… já jsem ji jen poplácal.

Lina: Tudy! Určitě!
Oto: Zeď. Paráda.
Lina: Tra-la-la, všechno je skvělé, tra-la-la!
Oto: Bez Oblázka je to jak baterka bez baterie.
Oto: Pět tunelů a mapa bez rohu. Musíme zpátky.

Lina: Nebyl to Oblázek. Byla jsem to já. Složila jsem z mapy lodičku a ona se roztrhla.
Oto: Lodičku? Z mojí první mapy?!
Oblázek: …A aspoň plavala?
Lina: Na rohu byl krystal. Jako zub.
Oto: Zub je značka starých horníků! Ukazuje cestu.
Oblázek: Zub ukazuje, zub ukazuje…
Oto: Tudy!

Lina: Kámen, který svítí sám od sebe! A místo, kde ještě nikdo nebyl!
Lina: Ještě nikdo tu nebyl… kromě mojí lodičky.
Oto: Můj roh! I s dveřmi.
Oblázek: Chi-chi-HAPČÍ!
…hapčí… hapčí…
Oto: Ty dveře… se pohnuly.
Konec ukázky ✦
Takhle začíná celý příběh. Chceš svůj vlastní? Řekni to mámě nebo tátovi.
Posouvej prstem, roztažením dvou prstů přiblížíš. Dál a Zpět jdou po jednotlivých okénkách.

Dvě sekundy
Ema čte proudy z bublinek a závodí se svým bratrancem o kousek mapy. A papoušek Echo všechno opakuje.
Tahle ukázka je zatím v angličtině — bubliny brzy přeložíme. Text každé stránky najdeš přeložený pod obrázkem.
- Čistá linka
Ukázka — vymyšlené dítě

Dvě sekundy
Kniha pro Emu

Pirátský ostrov. Jednou za rok tu děti závodí o kousek Velké mapy.
Kotva: Kdo první zazvoní na zvon na bóji u majáku, dostane tenhle kousek.
Maťo: Vyhraju, sestřenko. Jako vždycky.
Echo: …VŽDYCKY!
Ema: Echo opakuje poslední slovo. Jakékoli slovo.
Echo: …SLOVO!
Kubo: Uzly jsou hotové, kapitánko.
Ema: Tak vytáhni plachtu!
Kubo: Maťo má dvakrát větší vesla.
Ema: A my máme bublinky.

TÚÚÚÚT!
Maťo: Pápá, šneci!
Ema: Bublinky se točí doleva. Je tam proud!
Maťo: Hej! To je podvod!
Echo: …PODVOD!
Kubo: Proud není podvod. Je zadarmo!
Ema: A za majákem je ten nejrychlejší.
Kubo: Ten ne, kapitánko. Ten je čertovský.

Ema: Čertův vír. Ještě nikdo se do něj neodvážil.
Kubo: Dneska jedeme k bóji, kapitánko.
Kubo: Vedeme! O celý vor!
Ema: Maťo! Pozdravuj rybičky!
Echo: …RYBIČKY! RYBIČKY!
Ema: Echo! Dost!
Echo: …DOST!

CINK!
Maťo: Prvníííí!
cink.
Kotva: Maťo. O dvě sekundy.
Ema: To ten papoušek!
Echo: …PAPOUŠEK!

Maťo: Co jsou ti šneci? Kde je poklad?
Maťo: …Emo? Ty umíš číst proudy.
Ema: Prohrála jsem o dvě sekundy. O dvě!
Ema: …Ukaž.
Kotva: Shora proudy uvidíte.
Ema: Otoč ji, Kubo. Želví skála je tamhle.
Ema: Tři kroužky a jedna dlouhá skluzavka… Čertův vír!
Maťo: Tam? …Já nejedu.

Ema: Mapa vede tudy, tak pojedeme tudy. Vezmeme tě do vleku.
Maťo: …Tak jo. Ale mapu nesu já.
Maťo: Uzly umím. Mašle drží vždycky.
Kubo: …Vždycky?
Echo: …VŽDYCKY!
Ema: Je to jen malý vír!
Kubo: MALÝ?!
Maťo: Jů-hůůů!
Ema: Jejda. Je větší, než jsem myslela!
Maťo: Mašle se rozvázala!
Ema: Točím k němu! Kubo, smyčku!
Kubo: Tomu říkám uzel.
Maťo: A tomu říkám vesla!

Kubo: Tohle není na žádné mapě.
Ema: Tak to nakresli, Kubo!
Maťo: Nedosáhnu!
Ema: Kubo, háček! A drž nás u vraku.
Ema: Další je u Velrybího ostrova. Odveta?
Maťo: Odveta!
Echo: …ODVETA!
Hlas z vraku: …Pozdravuj rybičky…
Kubo: To… nebyl Echo.
Ema: To jsem křičela já. U bóje.
Konec ukázky ✦
Takhle začíná celý příběh. Chceš svůj vlastní? Řekni to mámě nebo tátovi.
Posouvej prstem, roztažením dvou prstů přiblížíš. Dál a Zpět jdou po jednotlivých okénkách.

Dvě sekundy
Kubo kreslí mapy, Ema čte proudy. Spolu závodí s Maťem o kousek Velké mapy.
Tahle ukázka je zatím v angličtině — bubliny brzy přeložíme. Text každé stránky najdeš přeložený pod obrázkem.
- Čistá linka
Ukázka — vymyšlené dítě

Dvě sekundy
Kniha pro Kuba

Pirátský ostrov. Jednou za rok tu děti závodí o kousek Velké mapy.
Kotva: Kdo první zazvoní na zvon na bóji u majáku, dostane tenhle kousek.
Maťo: Vyhraju, sestřenko. Jako vždycky.
Echo: …VŽDYCKY!
Ema: Echo opakuje poslední slovo. Jakékoli slovo.
Echo: …SLOVO!
Kubo: Vytáhnout plachtu!
Ema: Kapitáne, proudy dneska šumí jako limonáda.
Kubo: Maťo má dvakrát větší vesla.
Ema: A my máme bublinky.

TÚÚÚÚT!
Maťo: Pápá, šneci!
Ema: Bublinky se točí doleva. Kubo, je tam proud!
Maťo: Hej! To je podvod!
Echo: …PODVOD!
Kubo: Proud není podvod. Je zadarmo!
Ema: A za majákem je ten nejrychlejší.
Kubo: Ten ne. Ten je čertovský.

Ema: Čertův vír. Jednou jím projedu. Ještě nikdo se neodvážil.
Kubo: Dneska jedeme k bóji.
Kubo: Vedeme! O celý vor!
Kubo: Maťo! Pozdravuj rybičky!
Echo: …RYBIČKY! RYBIČKY!
Ema: Kubo! Plachta!
Kubo: Echo! Dost!
Echo: …DOST!

CINK!
Maťo: Prvníííí!
cink.
Kotva: Maťo. O dvě sekundy.
Kubo: To tvůj papoušek!
Echo: …PAPOUŠEK!

Maťo: Co jsou ti šneci? Kde je poklad?
Ema: Jestli jsou to šneci, tak hodně rychlí.
Maťo: …Kubo? Ty přece kreslíš mapy, ne?
Kubo: Prohráli jsme o dvě sekundy. O dvě!
Kubo: …Ukaž.
Ema: Jsou to proudy. Ale které? Moře je jich plné.
Kotva: Shora proudy uvidíte.
Kubo: Želví skála je tamhle. Takže mapa jde takhle!
Ema: Tři kroužky a jedna dlouhá skluzavka… Čertův vír!
Maťo: Tam? …Já nejedu.

Kubo: Mapa vede tudy, tak pojedeme tudy. Maťo, vezmeme tě do vleku.
Maťo: …Tak jo. Mapu nesu já. A lano uvážu na mašli.
Ema: Konečně Čertův vír!
Kubo: Rychle, než si to Maťo rozmyslí!
Ema: Kubo, ty jsi kapitán voru. Ne mých kol.
Kubo: Drž se trasy! U skály doprava!
Ema: Jasně! Je to jen malý vír!
Maťo: Jů-hůůů!
Ema: Jejda, moc ostře! Točím k němu!
Maťo: Mašle se rozvázala!
Kubo: Hodím smyčku!
Kubo: Tomu říkám uzel.
Maťo: A tomu říkám vesla!

Kubo: Tohle není na žádné mapě. Kreslím to!
Ema: Kresli rychle. Příliv nepočká.
Maťo: Nedosáhnu!
Ema: Kubo, háček! A drž nás u vraku.
Kubo: Další je u Velrybího ostrova. Odveta?
Maťo: Odveta!
Echo: …ODVETA!
Hlas z vraku: …Pozdravuj rybičky…
Ema: To… nebyl Echo.
Kubo: To jsem křičel já. U bóje.
Konec ukázky ✦
Takhle začíná celý příběh. Chceš svůj vlastní? Řekni to mámě nebo tátovi.
Posouvej prstem, roztažením dvou prstů přiblížíš. Dál a Zpět jdou po jednotlivých okénkách.

Magnet
Tobi sedí už dva roky na lavičce náhradníků. Teď má šanci: do západu slunce chytit robota Lepíka. Jenže jeho nová parťačka mluví s holuby.
Tahle ukázka je zatím v angličtině — bubliny brzy přeložíme. Text každé stránky najdeš přeložený pod obrázkem.
- Superhrdinové
Ukázka — vymyšlené dítě

Magnet
Kniha pro Tobiho

Město hrdinů. Každé dítě tu má jednu schopnost. Tobiho je magnet.
Tobi: Sedm lžiček najednou. Nový rekord!
Strážkyně věže: Robot Lepík profesora Nehody utekl. Slepuje celé město.
Strážkyně věže: Kdo ho do západu slunce přivede zpátky, přidá se k týmu Signál.
Tobi: Konečně. Dva roky na lavičce.
Strážkyně věže: Půjdeš s Lotou. Je nová.
Lota: Ahoj. Tohle je Vrkouš. Říká, že máš divné brýle.
Tobi (myslí si): Paráda. Nováček a holub.

Lota: Vrkouš říká, že Lepík je za fontánou.
Tobi: Já vím. Vidím ho.
Tobi: Je z kovu. Jedno přitáhnutí a je můj.
SMYK!
Lota: Tobi, letíš k němu!
Profesor Nehoda: Lepíku! Stůj! Promiňte, děti!
Tobi: To jsem věděl. No… skoro.

Lota: Holubi říkají, že Lepík věci nerozbíjí. Opravuje je.
Tobi: Lepidlem? Celé město?
Lota: Třesou se ti lžičky.
Tobi: To nejsou moje lžičky!
Lota: Jestli ho nechytíme, pošlou mě domů. Je to můj první den.
Tobi: Mě nikam neposílají. Já jen sedím.
Lota: Náměstí!
Tobi: Jdeme!

Tobi: Teď. Jen kolečko. Pomalu…
Lota: Tobi, počkej! Holubi vědí, kam jede!
Profesor Nehoda: Zase vedle!
Tobi: Všechno jsi zkazila!

ŘINK-BÁC-CINK!
Lota: …Tobi?
Hlas z hromady: Jsem v pohodě. Asi.
Lota: Vrkouš se ptá, jestli nechceš hroznové víno.
Tobi: Paráda. Ještě i pánev.

Tobi: Pokus jedna: myslet na holuby.
Tobi: Pokus dva: nemyslet na holuby.
Lota: Co tam děláš?
Tobi: Vědu.
Pekař: Moje pánev!
Tobi: Pánev — tam. Kolo — tam.
Tobi: Promiň. Neposlouchal jsem. Kam Lepík jede?
Lota: Nahoru na věž. Holubi říkají, že chce opravit Signál.

Profesor Nehoda: Lepíku, ne! Lepidlo nesvítí!
Lepík: Píp-píp!
SKŘÍÍÍP!
Lota: Tobi! Signál!
Tobi: Jen nádržku. Hezky pomalu.
Lepík: Píp?
Profesor Nehoda: Tak. Kartáč. A žádné další skvělé nápady, Lepíku.
Lota: Vrkouš říká, že se mu to líbí.

Strážkyně věže: Robot je zpátky a Signál svítí. Kdo to udělal?
Tobi: Holubi věděli, kam jede.
Lota: A on věděl, co vytáhnout.
Strážkyně věže: Jste v týmu. Zatím na zkoušku. Oba.
Strážkyně věže: První úkol je tamhle dole.
Strážkyně věže: Odlepit celé město.
Tobi: …Celé?
Lepík: Píp!
Lota: Vrkouš říká, že Signál volá ostrov.
Tobi: Ostrov? Tam přece nikdo nebydlí.
Pokračování příště: Signál z ostrova
Konec ukázky ✦
Takhle začíná celý příběh. Chceš svůj vlastní? Řekni to mámě nebo tátovi.
Posouvej prstem, roztažením dvou prstů přiblížíš. Dál a Zpět jdou po jednotlivých okénkách.

Noc záhad
Klára rozluští každou šifru. Na Noc záhad má čtyři obálky, bráchu a plyšového křečka. Bude to stačit?
Tahle ukázka je zatím v angličtině — bubliny brzy přeložíme. Text každé stránky najdeš přeložený pod obrázkem.
- Anime
Ukázka — vymyšlené dítě

Noc záhad
Kniha pro Kláru

Podzimní prázdniny u babičky. Sedm dní. Jedna pekárna. A brácha.
Paní Lienka: Čtyři obálky. V poslední je heslo pro mě. Bez hesla žádný cíl.
Paní Lienka: Kdo bude první zpátky do osmi, dostane své jméno na Tabuli záhad.
Klára: Tým: já, brácha a Gustáv.
Paní Lienka: Plyšák se počítá za půl.
Dávid: My jsme taky dva. Rišo je u babičky. Stejně vás porazíme.
Paní Lienka: Jen dnes večer stačí dva. Dva a půl taky.

EXVVWRS
Dávid: Co to je? Překlepy?
Klára: Posun o jedno… nesmysl. O tři… Zastávka.
Vilko: Jsi jak počítač.
Jedna nula pro návštěvu.
Klára: „Jdi ke Strážci času.“ Kdo je Strážce času?
Vilko: Babiččin budík?

Internet o Strážci času nic neví. Internet tu nikdy nebyl.
Ivka: Strážce je socha u školy. To ví každý.
Dávid: Já to věděl první.
Ivka: Ty jsi vždycky první.
Vilko: Jsme špioni?
Klára: Jsme turisti.
PÍSK!
Dávid: Sledujete nás?
Klára: Já? Venčím křečka.

(šifra ze symbolů)
(šifra ze symbolů)
(šifra ze symbolů)
▲=U ●=N ■=D ◆=E ★=R ✚=T ▼=H ◐=B ♥=C ♣=O ♠=I ☾=L ✿=W ▶=K ◀=G ✖=S
Ivka: Tyhle symboly neznám.
Klára (myslí si): Já ano.
Dávid: My to zvládneme sami.
Klára: Já taky.
Vilko: Čau!
Klára: „Pod lavičkou na kopci, kde v zimě sáňkuje celý panelák.“
Klára: …Paráda. Na kterém kopci?

(šifra ze symbolů)
▲=U ●=N ■=D ◆=E ★=R ✚=T ▼=H ◐=B ♥=C ♣=O ♠=I ☾=L ✿=W ▶=K ◀=G ✖=S
POD LAVIČKOU NA KOPCI, KDE V ZIMĚ SÁŇKUJE CELÝ PANELÁK
19:31. Zprávu mám. Kopce jsou tři.
Ivka: U garáží? V parku? U vodojemu?
Dávid: Možná je to mapa. Nebo pizza.
Klára: Vstávej. Jdeme se k někomu vetřít.

▲=U ●=N ■=D ◆=E ★=R ✚=T ▼=H ◐=B ♥=C ♣=O ♠=I ☾=L ✿=W ▶=K ◀=G ✖=S
POD LAVIČKOU NA KOPCI, KDE V ZIMĚ SÁŇKUJE CELÝ PANELÁK
(šifra ze symbolů)
Klára: Já vím, co tam stojí. Vy víte, který kopec.
Dávid: A proč bychom se měli dělit?
Klára: Protože já mám půlku, vy máte půlku a Gustáv je půlka. A drželi jste to bokem.
Ivka: Celý panelák sáňkuje jen na jednom. Sáňkovací kopec za garážemi.
Dávid: Tak jo. Ale kapitán jsem já.
Klára: Jasně, kapitáne.
Vilko: Mám hlad.

PXIILQ
PXIILQ
PXIILQ
Ivka: Pro jednou já první!
Dávid: Heslo rozluští kapitán. Cestou.
Klára: Dej to sem!
Dávid: Kapitán! …Mám to! Kobliha!
Dávid: Heslo: kobliha!
Paní Lienka: Ne.
7:59.

Dvojčata: Muffin!
Paní Lienka: Správně! První.
Klára: …Muffin.
Paní Lienka: Taky správně. Druhé místo.
Dávid: Chyba kapitána.
Vilko: Já bych taky řekl kobliha.
Ivka: Půjdeš zítra s námi? V pátek poznáš Riša.
Klára: Zítra. Možná.
Ivka: Tohle není od paní Lienky.
Klára: Tak je to naše.
Pokračování příště: Kdo lepí tečky?
Konec ukázky ✦
Takhle začíná celý příběh. Chceš svůj vlastní? Řekni to mámě nebo tátovi.
Posouvej prstem, roztažením dvou prstů přiblížíš. Dál a Zpět jdou po jednotlivých okénkách.
Nakreslila AI. Děti v ukázkách jsou vymyšlené.